Vztek

. . . Protože tahle trafika je jen jedna, tam kousek od parku na rohu třetí a sedmé v Brooklynu... Auggie v ní vede řeči a žije život, ten nenapodobitelný život v kousku země zvané Brooklyn. A snad je i Andělem, poslíčkem božím na téhle rozporuplné zemi, kde o pár bloků dál vás zastřelí kluk kvůli teniskám... Ale Auggie si vede dobře, protože žije ve vší své svobodě dobrý a poctivý život. Bohudíky. "Bůh žehnej Brooklynu"... A když tak si taky klidně v klidu někdy zapalte. A nemusíte přitom ani šlukovat... :-) (25.04.2007)

Perfektni scenky, ktere opravdu nejdou zadnym zpusobem napodobit. mNo a ten Jarmush, to stoji za to. Hlasky jsou neprekonatelne. A jeste k tomu ta mozaika amiku, vychvalujici a mluvici o Brooklynu a jejich zemi jako o necem svatem. Mne privadela k silenstvi ale to udelalo film zajimavy a pak jsem se tesil na hned na scenky s Augimm a ostatnima. (02.02.2007)

Spíš dokumentární portrét města a jeho obyvatel, kteří se setkávají v obchodě s cigaretami, každý má nějakou tu historku. Známý režisér se rozhodl přestat kouřit a tu poslední si vychutnat právě tam, kde je léta kupuje „Cigarety jako by ti připomínaly tvou smrtelnost. Každý šluk je jako pomíjivý moment, pomíjivá myšlenka. Když vydechneš, kouř zmizí. Víš, připomíná ti to, že žít znamená taky zemřít. Nevím, bude mi to chybět.“ Přitom se zamýšlí i nad věcmi, které ho ve filmech udivují „Proč v každém filmu, kde někdo střílí... . když mu dojde munice, odhodí tu zbraň pryč. Jako použitý zapalovač. Proč to dělá? Zbraně stojí spoustu peněz! Neumí si ji znovu nabít? “ Kromě Jarmusche a jeho filozofování a krátkého zpestření v podobě Madonny v roli „Paní, nesu vám psaní“ teda pardon „ mám pro vás telegram“, mě příběhy z Brooklynu vůbec, ale vůbec nebavily. (10.04.2006)

Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. (24.10.2014)

Natočit Vztek za pět dní je kumšt a já si myslím, že se jim to celkem povedlo. Očekávala jsem sice trochu víc komediálnosti, ale zklamaná určitě nejsem. Měla jsem pocit, že tam v tom obchůdku v Brooklynu sedím někde nenápadně v koutku a tiše se pro sebe usmívám. Jejich filozofování, dialogy a hádky byly jak vystřižené ze života. Statistické údaje mohli sice vynechat, ale jinak jsem byla spokojená. Nicméně budu v hodnocení zdrženlivá a podívám se ještě na Smoke, pak se možná ještě vrátím. (04.09.2013)