Vztek

Natočit Vztek za pět dní je kumšt a já si myslím, že se jim to celkem povedlo. Očekávala jsem sice trochu víc komediálnosti, ale zklamaná určitě nejsem. Měla jsem pocit, že tam v tom obchůdku v Brooklynu sedím někde nenápadně v koutku a tiše se pro sebe usmívám. Jejich filozofování, dialogy a hádky byly jak vystřižené ze života. Statistické údaje mohli sice vynechat, ale jinak jsem byla spokojená. Nicméně budu v hodnocení zdrženlivá a podívám se ještě na Smoke, pak se možná ještě vrátím. (04.09.2013)

::::::::::::::::::::::::: Už to není taková síla jako Smoke, ale i tak jsem se příjemně pobavil. Zase skvělý Harvey Keitel, a Jim Jarmusch mne hodně potěšil ! Dokonce i ta Madonna byla super. Na to, že je film ve většině jen imrovizovaný, tak je to geniální dílo. Jak už tady někdo zmínil, je pravda, že byste neměli Smoke a Vztek rozdělovat na dva filmy, berte to jako celek, nejlépe, když si oba filmy pustíte rovnou za sebou, tak je to síla ! :-) Příjemnou zábavu Všem !!!! ::::::::::::::::::::::::::::::: (30.03.2009)

Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. (24.10.2014)

Zatimco Smoke fungoval jako celek a jednotlivy pribehy byly zajimavy, tohle je jen sled tu vice, tu mene zajimavejch scenek a bohuzel ty mene previsujou. Navic ty dokumentarni vlozky me silne rozcilovaly. Takze to nakonec zachranujou jen herci, samozrejme hlavne Keitel, ale pak me hodne potesil Fox a Jarmusch. O dost horsi nez Smoke. (18.11.2008)

Spíš dokumentární portrét města a jeho obyvatel, kteří se setkávají v obchodě s cigaretami, každý má nějakou tu historku. Známý režisér se rozhodl přestat kouřit a tu poslední si vychutnat právě tam, kde je léta kupuje „Cigarety jako by ti připomínaly tvou smrtelnost. Každý šluk je jako pomíjivý moment, pomíjivá myšlenka. Když vydechneš, kouř zmizí. Víš, připomíná ti to, že žít znamená taky zemřít. Nevím, bude mi to chybět.“ Přitom se zamýšlí i nad věcmi, které ho ve filmech udivují „Proč v každém filmu, kde někdo střílí... . když mu dojde munice, odhodí tu zbraň pryč. Jako použitý zapalovač. Proč to dělá? Zbraně stojí spoustu peněz! Neumí si ji znovu nabít? “ Kromě Jarmusche a jeho filozofování a krátkého zpestření v podobě Madonny v roli „Paní, nesu vám psaní“ teda pardon „ mám pro vás telegram“, mě příběhy z Brooklynu vůbec, ale vůbec nebavily. (10.04.2006)