Polské modlitby

Paradokument levicové aktivistky (sama se tak označuje, zde s ní naleznete velmi nezajímavý rozhovor) o jednom nevyzrálém klukovi, který najde světlo na konci tunelu. Informační hodnota nulová (stejně jako rozhovory s Grétou, u níž nevyzrálost nahrazuje porucha autistického spektra). Hodnotově neukotvená a ničím zajímavá osobnost by prostě neměla být středobodem filmového díla (pokud to není úmysl, ale zde jde o světonázor a nikoliv o Anteka). Se vším respektem k Antekovi jsem mnohem zajímavější než on a proto nechápu proč paní/pan/ono Nobis nestojí před mými dveřmi a nevyžaduje se mnou natočit dokument. (28.07.2023)

Překvapivě rafinovaný počin, žádný levný feel good. Až surrealisticky působící mnohoznačný portrét doby od velkého talentu polské dokumentaristiky (29.03.2023)

Antek neví, co sám se sebou, je snadno ovlivnitelný prostředím. Fajn. Pak o 180 stupňů změní „světonázor“, ale i při tom škobrtá. Jenže my se z filmu nedozvíme proč přesně (je to jen prvním sexem?), nevíme moc o jeho vnitřních pochodech, nic o jeho vlastním vymanění se, nic bližšího o tom, proč se dostal do “bratrstva” (parta fundamentalistů chodících na výlety), ale vlastně jen to, že se bojí rodičů a sám sebe. Mohla to být zajímavá sonda do dnešního Polska, místo toho je to sonda jen a pouze po POVRCHU hledajícího se kluka. No a Polsko jako zemi to sotva štrejchne. Škoda promarněného času, který tomu autorka dala. Třeštíková to není. (27.03.2023)

Nevím, kdo tvořil avízo, ale je matoucí. Čekala jsem sondu do života členů bratrstva, a ne profil jednoho kluka, který se v bratrstvu ocitl, aniž víme jak. Vlastně se ani nedostaneme k jeho vnitřním pochodům. Jednoho dne mu dojde, že asi vlastně v Boha nevěří, a tak změní strany. Nevyužitý potenciál. (25.03.2023)

Obsahuje drobné SPOILERY... Čekala jsem, že se s tímto filmem na nějakou chvíli ponořím do hlubin uvažování členů jednoho bratrstva a že to bude zaměřeno zejména na jejich vírou silně ovlivněný postoj k homosexualitě. A že to bude možná hodně intenzivní až nepříjemné (ono kolikrát stačí, když jde o Polsko, přečíst si z tohoto soudku i jen nějaké kratší obecnější pojednání někde v novinách). Intenzivní ponoření se téměř neodehrálo, bratrstvo jsme v podstatě pořádně viděli pouze na začátku filmu na akci v lese. Tím slibovaná sonda skončila a pak už jsme po zbytek snímku sledovali jednoho mladého kluka, jak se setkává s vrstevníky, s rodiči a sourozenci, navazuje (první) partnerské vztahy, jak cvičí, rozhoduje se, zda pokračovat ve studiu. A u toho se mění jeho názory na víru a s tím spojené věci. Nakonec bychom se skrze rozbor vývoje jeho osoby mohli asi dočkat té sondy do myšlení bratrstva, jehož byl Antek členem. Na to jsme se ale dozvídali příliš málo o Antekových životních peripetiích, pozadí událostí, kterými procházel, důvodech změn v jeho uvažování a chování. Vše bylo spíše jen nakousnuté nebo jakoby mimochodem zmíněné (např. i rozchod se slečnou, která měla u Anteka dle popisku nastartovat změnu). A zároveň to mělo na dokument vcelku dlouhou stopáž a na to, co se před námi odehrávalo a jak to (ne)bylo informačně bohaté, to bylo takové hodně rozvláčné. Takže ve výsledku mi nevadilo Anteka nějakou dobu sledovat, stával se z něj postupně docela sympatický mladý borec. Ale čekala jsem prostě něco dosti jiného. Kdyby to bylo celé šlo více do hloubky, případně bylo kratší a prezentovalo se spíše jako sonda do života dospívajícího (i když my vlastně ani nevíme, kolik mu bylo, že...) kluka, který trochu tápe, hledá se, přičemž nějaké bratrstvo se svou vírou jsou spíše (jakkoli zajímavé a důležité) věci na pozadí, bylo by to asi lepší. 55 %. (31.03.2023)