Je dôležité mať Filipa

Především díky excelentnímu výběru hlavních představitelů od nejmenších po nejhlavnější role je The Importance Of Being Earnest film zcela bezvýhradně hodný odkazu Wildeovy předlohy. Dokonce i ta drobná hudební čísla působí přirozeně a jako komediální prvky fungují výtečně - ne jako v Branaghově pokusu o Marnou Lásky Snahu. Naivní představy Reese Witherspoonové jen upevňují její přesvědčivé ztvárnění stejně naivního děvčete z lepší společnosti, jejímž naprostým a stejně pozoruhodným protikladem (i když ze zcela jiných důvodů) je Judi Dench jako "teta" Lady Augusta Bracknellová. Říkal jsem to už u Ideálního Manžela a teď jsem si tím už naprosto jist - Rupert Everett byl stvořen pro deklamování bonmotů té famózní osobnosti, jež zůstane navždy zapsána zlatým písmem do učebnic a encyklopedií pod heslem Wilde, Oscar. PS: Nejde to neříct...."Za těchto výjimečných okolností smíte políbit tetu Augustu." Dokonalé, do-ko-na-lé. (18.11.2006)

První sekundy a hned hudba napověděla, že se nebudu nudit. .. hudební kulisa nemá chybu ... během snímku jsem váhala .. čtyři hvězdičky, pět hvězdiček .. těsně ke konci jsem byla rozhodnuta ke čtyřem a to k mírně sentimentálnímu konci, ale opravdový finish rozhodl .... mírně jsem filmu přidala, ale myslím, že to vyjímečně neuškodí (19.05.2010)

Pohodový a dobře udělaný film. Nic mi na něm nechybělo, jen se lehce lišil od původní hry Oscara Wilda, což mu ve své podstatě vůbec neuškodilo, pouze přidalo na hodnotě. Vtipné dialogy, pěkné prostředí a dobře zvolení herci, to všechno z něj dělá neokoukatelný snímek. Nemůžu hodnotiti stoprocentně, až natolik má očekávání nenaplnil, avšak druhá polovina si zaslouží vysoké hodnocení. Snímek doporučuji shlédnout, zároveň však doporučuji přečíst si divadelní hru, divák jedině tak pochopí, v čem se obě verze tolik liší. (15.08.2017)

Trapná předvídatelná nuda. Nevim zda je to samotným filmem a nebo tim že jsem na to čuměl ve škole na dvouhodinovce s vypíčenou třídní učitelkou která to co pět minut pauzovala aby nás upozornila na špatně utáhnutej motýlek, mouchu poletující v záběru v 50. minutě nebo na to že herci mrkaj což má skrytý smysl. (12.02.2014)

v každém pohledu je vidět, že štáb filmu oplýval bohatým rozpočtem a na ničem nemusel šetřit. Interiéry jsou patřičně přepychové, v exteriérech se nešetří početnou stafáží. Nic z toho ale nepomáhá zakrýt fakt, že sledujeme jakkoli vtipnou ale přece jen dost plytkou zábavu s až výsměšně prostinkou zápletkou. Spíš naopak tento opulentní film tuhle skutečnost zdůrazňuje mnohem razantněji než papundeklové studiové kulisy české adaptace ze 70. tých let, které pranic neskrývají, že se koukáme na divadelní konverzačku. Ba co hůř, přišlo mi, že tato velkolepá adaptace účinkem daleko zaostává za až lehce fraškovitou českou verzí. Jako kdyby ten anglický humor byl příliš chladný, příliš decentní, najednou se Wildeovy brilantní, hravé a místy dost švihlé repliky (dámy lpící na jménech, Ceciliiny zásnuby) dostávají do podivného kontrastu s úplně normálním jen místy lehce upjatým chováním postav. Početné rádobyvtipné vsuvky typu Algernonova prchání před věřiteli nebo Ceciliina snění o rytíři vyznění spíše zhoršovaly. Do sekce wtf pak spadaly záležitosti typu vzpomínky lady Bracknellové, tetování (??) nebo naprosto nepochopitelný posun do Algieho mladšího, nikoli staršího bratra (přičemž Firth tu vypadá o dost starší než Everett) nebo zpochybnění toho, kdo se tu vlastně doopravdy jmenuje Filip (Ernest). Jako třešinka na dortu stařičká a nevýrazná slečna Prismová, u které se těžko dalo předpokládat, že by si ji ještě někdo (kromě hrobníka) mohl chtít vzít. (27.02.2016)