Nevinné ťahy: Pátranie po Bobbym Fischerovi

Za mě klasický film z 90tých let, který lákal na "velkolepost", na snahu zaujmout, ukázat americké domácí prostředí a celé je to hlavně založené na takových těch dialozích a výrazech ve tvářích, které mám opravdu z devadesátek, zafixované. Mě to přišlo jako totální fraška. A hlavní hrdina mi přišel jako namistrovanej malej kluk, který tam jen sem tam pobíhal, hýbal šachovýma figurkama a naučil se koukat tak, že všechny zaujal. Tenhle film není pro mě - asi jako Armaggedon. Ale věřím tomu, že kdybych ho viděla ještě v době vzniku - tak by mě to třeba ohromila - asi jako Armaggedon :D :D Ale s odstupem 20ti let je to pro mě sračka :D :D (09.04.2017)

Nevinné tahy jsou nevinný komorní film, který si zalíbí ti, kteří alespoň jednou zkusili šachy, ale na druhou stranu je nikdy nehráli závodně (kvůli chybám v různých polohách figurek). Tématicky vyhraněný stejně skvěle jako třeba "X+Y" o matematice a proto nepotřebuje mít ani pořádný scénář, protože světem šachů proplouvá pomalu, beztrestně a stejně dokáže zaujmout. Nejkrásnější na tom je střet naprosto odlišných názorů, proč hrát bleskovky, přemýšlet nebo chodit na ryby, ale nakonec má každý svou pravdu, která je pro dítě a jeho dětství podstatná. Příjemným překvapením byly závěrečné titulky. Joshua se nakonec nestal ani velmistrem, ale tento film vypovídá leccos o talentu, tvrdé práci a chuti do hry, a to nejen v šachách. (04.12.2016)

Pohodový životopis malého šachového talentu se více než na komplexnost hry (a zbytečnou efektnost bleskových tahů figurek či ryčného přepínání hodin) zaměřuje na jeho (a její) okolí, protože takovýto dar se stejně dobře může proměnit v prokletí a pokřivit nejenom dětství a rodinu, ale i duši, mysl, budoucnost. Podobně jako u Bobbyho Fischera, génia a velmistra, jehož prostříhávané dokumentární úspěchy (a excesy) slouží spíš jako varovná paralela. (01.09.2021)

"Jezdec na E7!". "Cože? Vole hrajeme Člověče, nezlob se!". "Aha, kruci včera na mě zase řvali kámoši v knajpě, že nejde v pokeru udělat Královský gambit....já věděl, že se na ten film nemám dívat!" Sedmileté dítě, které je analytickým géniem, je noční můrou každého rodiče. Malý pomeranč je ale výjimkou, potvrzující pravidlo. I přes své superlativní nadání zůstává roztomile dětským s typicky nevinnou bezelstností. Hluboce lidsky laděný příběh z prostředí černobílých bitev, zářící atmosférou a skvělou kamerou. Nevinné tahy rozhodně neurazí žádného diváka v žádné denní době, přihlédneme-li k tomu, že Zaillian v životě hrál tak maximálně piškvorky, a tak musí dodnes přijímat výhružné dopisy od Garry Kasparova a na rohožku našlapovat opatrně, nedal-li mu pod ni minu. (27.07.2013)

Vůbec by mně nevadil příběh, ani fakt, že je to natočeno o šachistovi, o kterém jsem nikdy neslyšel a asi ani neuslyším. Nejvíc jsem byl zklamán z faktu, že film má s opravdovými šachy jen pramálo společného a je spíš natočen jako milá, odpolední televizní ochutnávka o životě jednoho, kdysi talentovaného, mladého chlapce. A při závěrečném turnaji, to už jsem jen nechápavě kroutil hlavou, jak je to naprosto nevěrohodně natočeno co se týče samotné, královské hry. Takže hodně slabá trojka, víc opravdu nemůžu ani náhodou. A když tak teď nad tím přemýšlím, možná by to chtělo natočit nějaký kvalitní, autobiografický film, o nějakém slavném šachistovi. Třeba o Bobby Ficherovi, který je zde hned několikrát zmíněn. Na ten bych se opravdu moc rád podíval. (12.07.2014)