Hovor so mnou!

Špiritistická hra, ktorá v podstate prepisuje ouiju, predsa len prináša novú kvalitu. Historia ruky nie je dostatočne vysvetlená, len tak tínedžersky skratkovito odbavená v jednej  odpovedi na otázku.  Napokon je dobre, že zostáva záhadou. Vo filme sa ukazuje ako sa môže bezstarostnosť a ľahkovážne naháňanie lajkov vypomstiť.  Od nevinnej zábavy sa postupne dostávame k niečomu naozaj hrôzostrašnému. Napätie, scény zjavovania duchov sú fakt elektrizujúce, osobne som sa nenudil ani chvíľu. Hrdinovia sa zamovávajú, stále viac zacyklujú, snažia sa to rázne ukončiť, ale už sa z toho nedostanú. Nie je to ten typ hororu, v ktorom nakoniec dobro zvíťazí a zlo ešte na záver výstražne vycerí zúbky. Koniec nie je vo filme žiadny, uzatvára sa iba kruh, čo je veľmi bezútešné. (18.08.2023)

Člověk by neřekl, že v duchařském subžánru lze vymyslet ještě něco originálního. Opravdu zajímavá, neokoukaná premisa, místama až fyzicky nepříjemná, intenzivní pecka, bez lacinýho klišé a ohraných lekaček (pár jich tu je a jsou dobrý). A se sympaticky neokoukanými tvářemi a všechny hrajou skvěle. Tohle natočit jako nováčkovský debut, tak to klobouček. (12.10.2023)

Ruka podaná ze záhrobí těžko bude pomocná, aneb „this spirit is a cunt“.. Zármutek, co tak bolí a ovlivňuje úsudek, až je schopen člověka pozřít. Kamera mobilního telefonu jako citová clona před děním, co snímá. Rekreační užívání drog, které lusknutím prstu může zajít někam dál.. Dvojčata uctívající Friedkinova Exorcistu kladou důraz spíše na postavy a přiměřený realismus než na prvoplánové šokující výjevy a když už se tak děje, tak si pomáhají praktickými triky. Pokud se obtížně odhaduje další vývoj děje a není to úplně hloupé, můžeme v daném žánru mluvit o vzácné originalitě.. (02.10.2023)

Skupinka teenagerov si na párty zahrá originálnu hru. Pomocou kúzelnej ruky dokážu privolať ducha a dokonca mu dovolia, aby sa do nich prevtelil. Spočiatku originálna zábava sa však nečakane zvrtne a bude to bolieť! Tak predsa sa dá v duchárskom žánri vymyslieť niečo neobvyklé. A ja nemôžem šetriť chválami – ľakačky, gore, nekompromisnosť, akcia, sranda, a k tomu sympatické postavy, ktoré si divák od začiatku obľúbi. Možno vôbec najlepší austrálsky horor a jasný prírastok do tohtoročnej TOP 10. (05.05.2023)

Ohyzdný tranzistor se nebojí udělat to na večírcích ostatním rukou. Originální, neotřelé, slušně brutální, hlavopatoidní, se spoustou děsivě nesympatických austratlam a zcela bez obvyklých bezradných myslomrdů. Do zatuchlé, sterilní, klišovité šedi pomalu a v kýčovitých bolestech chcípajícího žánru konečně zase jednou svěží závan z čerstvě exhumovaného hrobu. (18.09.2023)