Búrlivé výšiny

V čom spočíva kúzlo a sila tejto x-tej adaptácie? V megacharizme Ralpha Fiennesa a krehkej kráse Juliette Binoche. Exteriéry sú vybraté vhodne, ale pôsobia akosi neosobne, s atmosférou sa mohol Kosminsky pohrať viac. Pokiaľ ste knihu nečítali, tak vám prerody postáv môžu pripadať priveľmi rýchle a ich niekedy odmerané, inokedy pochabé chovanie voči ostatným postavám nelogické. Ja som však knihu čítal a v polovici som mal taký bordel v postavách a udalostiach, že som to vzdal ešte pred koncom. V tom sú pre mňa Wylerov a tento film hodnotnejšie, pretože všetko je prehľadné, divák vie, kto je kto a v spleti mien sa nestratí. Z tohoto hľadiska je zaujímavé si uvedomiť, že ak by som knihu nečítal, možno by som bol z postáv znechutený a moje pocity z filmu by boli viac negatívne. (06.01.2014)

Knižní předlohu neznám, ale láska rozhodně není to, v čem by měl být zakopán "pes" filmu. Pouze začátek a když přimhouřím obě oči, tak možná i konec jsou posypány tou troškou lásky, jinak Bouřlivé výšiny jsou hlavně o pomstě za zrazenou lásku... Ralph Fiennes je možná ještě satanštější a ďábelštější než v Schindlerově seznamu....ale vesničané přísahají na své bible, že on stále nenašel klid... (15.07.2009)

„I love my murderer. But yours... how can I?“ Přesně ten druh filmu, u kterého si Lister ožužlavá vlasy a plačtivým hlasem odpovídá na otázku, zdali si myslí, že se ještě někdy shledají: „Nevím...“ Příčina a fatální následky nenaplněné lásky, její paleta poloh od smyslné nádhery až pomstychtivou zatrpklost a hlavně nekompromisní bortění klišé romantismu, kdy si hlavní hrdina ponechává masku krutosti až do samého konce. Tato verze Wuthering Heights neochvějně stojí na trojúhelníkové podstavě o vrcholech: hudba R.Sakamota, úchvatná J.Binoche a cikánská nevyzpytatelnost R.Fiennese, jehož Sokolí Oko ze solária budiž navždy noční můrou všech plastických chirurgů.. Říká se, že každý má v sobě ukrytý jeden román a tento je Emily Brontëové. Užijte si tu spalující vášeň a neřešte, že všichni postupně umírají jako by měli sídla postavena na úložišti radioaktivního odpadu.. (26.11.2012)

Nebýt této zajímavé a podmanivé adaptace literární klasiky, nikdy se nedostanu k písmenkové verzi, která je ještě zdařilejší. Ralph Fiennes znovu ukazuje, jak je mu blízké hrát padouchy všeho druhu, dal Heathcliffovi charisma, které ho vymaňuje z jednorozměrné škatulky "Zlý a bezcitný", zato Julie Binoche by možná vice vynikla v jediné roli, a to Kateřiny starší, nalepit stejný obličej její dceři nebylo úplně šťastné. Je škoda, že se v zákrutách scénáře ztratily některé aspekty Kateřininy povahy... Přesto si mě film podmanil, temnou stylizací, pochmurnou náladou a taky hudbou. Ta sice tlačí na emocionální pilu víc, než je zdrávo, ale co čekat od dojemného milostného dramatu, že? Emily Brönteové vysekávám hlubokou poklonu. (18.06.2008)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)