Búrlivé výšiny

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

"Nemohu žít,odešel mi život! Nemohu žít,odešla mi duše!" Shodou okolností jsem Na Větrné hůrce,jednu z knih,které skutečně miluju,znovu četl někdy před třemi měsíci.A když jsem se teď znovu díval i na její filmovou adaptaci,musím se kát za své původní tříhvězdičkové hodnocení.Protože tenhle film vystihuje ducha předlohy naprosto dokonale,její divokou a nespoutanou atmosféru plnou obrovských emocí,stejně jako povahu Heathcliffa,mé nejoblíbenější literární postavy,kterou Ralph Fiennes zahrál lépe,než jsem si kdy představoval.A moje pochyby o Juliette Binoche se rozplynuly s jejím prvním pohledem do kamery.Lepší Katku už sotva na filmovém plátně uvidíme.Rozhodně tady nechci tvrdit,že ten film je dokonalý a řekl bych,že mé nadšení pramení především z upřímné lásky k předloze,ale přestože film chvílemi působí zkratkovitě a klidně bych přitlačil na stopáži,musím obdivovat tvůrce,že se jim podařilo naprosto přirozeně natěsnat časově rozmáchlou knihu pod dvě hodiny a nevynechat při tom nic vyloženě zásadního.Jen těžko už někdo natočí důstojnější adaptaci Větrné hůrky,proto doufám,že se o to už ani nikdo pokoušet nebude.Tímto komentářem bych se chtěl hlavně omluvit za svou předchozí ignoranci filmu,když nám jej učitelka češtiny promítala ve škole.Nezasloužil si to. 90 % (04.05.2011)

V televizním programu jsem se dočetla, že jde o „komediální drama“ a protože mám předlohu docela ráda, zděsila jsem se a první minuty sledovala s prstem na spoušti – tedy na spoušti ovladače – připravena vzít spravedlnost do vlastních rukou, pokud by se výše uvedené označení potvrdilo. Nepotvrdilo. Naštěstí. Barvitosti knižní ságy o lásce a nenávisti a o tenké hranici mezi nimi sice film zdaleka nedosahuje, ale snahu upřít nelze. Juliette Binoche zvládla náročnou dvojroli Cathy a Catherine s grácií, a záběry na vřesoviště a kamenná sídla během různých světelných a povětrnostních podmínek sem tam zajistily náznak atmosféry. A Heathcliffe? Ještě že ji, lásku, má, jinak by byl v loji. Ralph Fiennes je sice na psychopaty expert, ale tady tomu moc nedal. Na začátku vypadal jako Poslední Mohykán a ke konci jsem si říkala, že by si hrome alespoň před smrtí mohl umýt vlasy. (09.05.2012)

Jeden z prvních filmů démonického herce R. Fiennese, ve kterém skvěle dokázal uplatnit své herectví i uhrančivou vizáž. J. Binoche (Catherine) je mu důstojnou partnerkou, stejně vášnivou i sobeckou jako Heatcliff sám. Knihu jsem, přiznám, nečetla, proto mě temný příběh i tajuplné prostředí anglického venkova fascinovaly. Znalcům možná něco vadilo, já ale nemám co filmu vytknout. Proto plné hodnocení. (22.06.2011)

V čom spočíva kúzlo a sila tejto x-tej adaptácie? V megacharizme Ralpha Fiennesa a krehkej kráse Juliette Binoche. Exteriéry sú vybraté vhodne, ale pôsobia akosi neosobne, s atmosférou sa mohol Kosminsky pohrať viac. Pokiaľ ste knihu nečítali, tak vám prerody postáv môžu pripadať priveľmi rýchle a ich niekedy odmerané, inokedy pochabé chovanie voči ostatným postavám nelogické. Ja som však knihu čítal a v polovici som mal taký bordel v postavách a udalostiach, že som to vzdal ešte pred koncom. V tom sú pre mňa Wylerov a tento film hodnotnejšie, pretože všetko je prehľadné, divák vie, kto je kto a v spleti mien sa nestratí. Z tohoto hľadiska je zaujímavé si uvedomiť, že ak by som knihu nečítal, možno by som bol z postáv znechutený a moje pocity z filmu by boli viac negatívne. (06.01.2014)