Princ Egyptský

Disney dostal od studia DreamWorks roku 1998 pořádně na zadek, tuto ránu umocňuje i fakt, že v Disney stejný námět odmítli. Dobře jim tak, od Lvího krále je to nejdospělejší animák, který svět klasické nepočítačové animace poctivě vyhlížel. Něco podobného by potřeboval i nyní, leč toho se již nejspíš nedočkáme. DreamWorks vsadil na vážné téma, muzikálové podání a jeden z nejstarších příběhů vůbec, dosadil skvělé hlasové obsazení a jeden z nejoriginálnějších výtvorů Hanse Zimmera. Při sledování jsem občas otevřel ústa dokořán a přál si stejný film vidět neanimován. Takový film by však neměl potřebný komerční potenciál, naopak by měl tak šílený rozpočet, že by od něj dal každý ruce pryč. Škoda. (31.12.2008)

Nebýt příšerných muzikálových vložek (které možná český dabing pokazil víc, než bývá zvykem), dal bych i 5*. Ale jiskření mezi Mojžíšem a Ramsesem, kteří byli ze začátku nejlepšími přáteli a poté okolnostmi donuceni stát se nejhoršími nepřáteli, by líp nenatočil snad ani John Woo. :) ___ Možná tomu dám po letech další šanci - tentokrát však ve vysoké kvalitě a v originálním znění... (03.05.2003)

Potom faraón rozkázal svojmu ľudu: "Každého novorodeného hebrejského chlapca hoďte do Nílu, každé dievča nechajte nažive!" z knihy Exodus. The Prince of Egypt je nádherný a veľmi hodnotný kreslený film o Mojžišovi. Prekrásna animácia spolu s úžasnou hudbou a dôverne známym biblickým príbehom vytvárajú krásny a obdivuhodný celok. There Can Be Miracles When You Believe. (08.10.2022)

║Rozpočet $70miliónov║Tržby USA $101,413,188 ║Tržby Celosvetovo $218,613,188║ DreamWorks dokázali už pri svojich začiatkoch v kreslenej animácii zaujať. Vďaka šikovným tvorcom vznikla pekná rozprávka čo sa animácie týka, príbeh je sám o sebe dosť drsný až krvavý, hlavne v poslednej tretine sa to všetko zomelie, čo už biblia je taká skoro celá likvidačná, aspoň že to je obohatené o príjemnú hudbu. /80%/ (19.05.2005)

Kdyby do toho člověk chtěl vrtat, tak by mohl, ona už představa koupele faraonské dcery v Nilu je úsměvná, ale je to tradiční verze vyprávění, které je třeba se držet a děti zbytečně nemást. Deset ran egyptských bylo nastíněno ve zkratce, jak se na příběh pro děti sluší, aby ještě někdy usnuly za světla a neměly tendenci házet po žábách kameny a na každého komára či kobylku lít litry biolitu. Vlastně děsivěji působí příběh o mordování egyptských neviňátek. Když se nad tím člověk zamyslí, tak ono to děsivější bylo. Zatímco deset ran si na sebe Egypťané uvrhli sami (proč lidi nikdy neudělají, co se jim řekne a snaží se polemizovat a chytračit?), tak mordování dětí ze strachu nějakého papaláše je prostě hnus. Nemluvě o tom, že deset ran egyptských pořád byly jen přírodní katastrofy vcelku běžné, jen trochu nakumulované. Trochu mi v příběhu chyběli Geršom a Eliezer, ale chápu, ono se tam všechno nacpat nedalo. Jochabedinu písničku si zpívám často, asi si u výtahu, k radosti sousedů, začnu prozpěvovat i when you belive. Kdybych mohla, udělím bonusovou šestou hvězdu za velblouda, takhle můžu akorát poděkovat supervizorovi jeho animace Rickovi Farmiloe a pak taky tomu, komu došlo, že velbloud potřebuje svého speciálního animátora. (02.08.2013)