Džuon 2

První půlhodinu jsou zopakovány některé scény z jedničky (a tím nemyslím znovu natočené, ale úplně stejný materiál - aneb jak dvouhodinový film rozdělit na dva 75-minutové). Pak se pokračuje dál, stejným stylem jako v prvním dílu, ale přece jen trochu lépe - postavy jednotlivých epizod spolu více souvisí, navíc už alespoň tuší, proti čemu stojí; několik střípků pěkně zapadne a časová posloupnost začne být jasnější. Ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že vlastně celá myšlenka kletby na místě, kde se stalo něco hrozného, je trochu nešťastná - hrdinové nejenom, že nemohou zvítězit, oni ani nemají proti komu/čemu bojovat. Takže mohou dopadnout jen jediným možným způsobem. (08.02.2012)

Další film, jehož hodnocení moc nechápu. Z těch 76 minut stopáže je dobrá PŮL HODINA (!!!) věnována opakování scén z prvního dílu. Opravdu nechápu, jaký to mělo smysl, ale dost mě to obtěžovalo a ta dlouho jsem si říkala, kdy že to skončí, až jsem to musela posunout a tyhle scény přeskočit, jinak bych bývala usnula. Zbytek filmu až na pár docela nosných scén postrádal děj i něpětí. Chaoticky to skáče z jedné postavy na druhou tak, až jsem se v tom začala ztrácet. Závěrečná scéna ve škole mi pak přišla dost stupidní. Zatím jsem se u žádného japonského hororu tolik nenudila. (26.05.2011)

Japonci tohleto umí, i když jde vlastně o lekačky první kategorie a v podstatě se není čeho bát. Jenže i když si tohle tisíckrát zopakuju, a už jsem ju-ony viděla mnohokrát, jsou zaručená místa, kdy vykřiknu, jak malá holka. Zpracování pro video má pro mě o kapičku větší kouzlo. Na rozdíl třeba od Ringu, nemusíte moc dávat pozor na děj (protože není až tak důležitý a nejspíš byl koncipován tak, aby ho nikdo pořádně nepochopil), ale trnete, kterou minutu na vás cosi vyleze, protože víte, že to nebude jen jednou, dvakrát ani třikrát.... (17.04.2005)

Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). (10.04.2010)

Především nechápu, proč druhý díl opakuje půl hodiny dílu prvního, z obou dílů mohl být film jeden a nikterak dlouhý. A nepřináší nic nového, ani jeho faktor strachu není vyšší, jen pokračuje v příbězích načatých dílem prvním a občas se uchyluje až ke grotesknosti, což nelibě nesu. Nejzapamatováníhodnějším okamžikem (který je ale trochu mimo mísu) pro mě bude forehandové majznutí pánvičkou do šišky protivného manžela, prudícího svou ženu kvůli volskému voku. (17.06.2020)