Prízrak v Benátkách

Přízraky v Benátkách jsou hodně jiné než předchozí poirotovky od Kennetha Branagha. Méně hvězdné obsazení a menší rozpočet nevadí, potěší snaha využít uzavřené prostory pro chytré a efektní hrátky s kamerou a dovede to být sympaticky strašidelné. Zajímavá a příjemná změna. Pokud si takhle s atmosférou a žánrem bude Branagh hrát i v dalších adaptacích, rád budu u toho. (13.09.2023)

Byl jsem skeptický a nakvašeně předpojatý, protože od Branagha jsem viděl už dvě popkulturně a multirasově zprzněné mé oblíbené Agáty (Nil a Orient Express), nazval toho pána v komentářích tuším prasopsem, dobytkem či čubčím synem, jízlivě se vysmál jeho trapné kreaci Poirota a hodil ony dva sračkofilmy po použití ihned do koše. Ale teď jsem spokojený, protože tuhle knižní předlohu jsem neznal a nemohu tedy posoudit míru jejího případného Branaghova zprasení. Takže jsem si po čase zase dobře užil nějaký Agátin klasický detektivní příběh s úzkým okruhem podezřelých z vraždy, s několika dalšími vraždami v průběhu vyšetřování, se stále prudce charmantní Michelle, s nádhernými kulisami italských Benátek (ach, ten závěrečný dronový záběr!) a s příjemným nádechem mysteriózna. A neprozradím snad příliš když prozradím, že pachatel/pachatelka je opět ta nejméně pravděpodobná osoba, jak už je u lady Mallowanové obvyklé. (03.11.2023)

[75%] Viděno v kině. Na třetího Poirota v podání s Kennethem Branaghem jsem se opravdu těšil. Předchozí dva filmy mě oba bavily asi tak stejně. Trailer na tento nový počin mě zprvu moc nezaujal, přeci jen se zde režisér pokusil trochu zkombinovat žánr až do hororové stránky. No a ve finále jsem docela spokojený. Celé to sice výpravou, hereckým obsazením a dalšími aspekty nepůsobí tak velkolepě jako předešlé díly, ale i tak jsem se nenudil, pořád se tu něco dělo, ta seance nebyla tak dlouhá nadpřirozená, jak jsem se zezačátku obával. Vše bylo nakonec logicky vysvětleno, i to, jak Poirot slyšel hlasy a viděl ty přízraky. Vyústí to v rozumnou a zajímavou pointu, která teda nebyla pro mě až tak nečekaná, ale fungovala dobře. Herci krom ústředního byly v pohodě, vedle něj mě asi nejvíc zaujala Kelly Reilly, kterou znám z Yellowstone. Hudba byla taková nevýrazná, ale postačila. Nevím, co k tomu více dodávat, já se bavil a uvítal bych ještě další díl. (23.09.2023)

Ten hororový vibe a komornost tomu strašně sedí a osvěžuje to, stejně tak přítomnost Michelle Yeoh a Tiny Fey. Lepší než Death on Nile, ale jednička zůstává nepřekonána. 7/10 (08.10.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)