Prízrak v Benátkách

Příjemná detektivka na nedělní odpoledne, nad lepší z dílů těch klasických Poirotovských seriálů ji pozvedá jen opulentnější produkce a schopnější herci. Nejlepší z Branaghovy série, na což má největší podíl hlavně komornější setting a střídmější stopáž. Snad v příštím díle Agathiných, pokud nějaký bude, se jí bude držet - ty její postavy jsou příliš ploché na to aby s nimi stálo za to trávit víc času. 7/10 (21.01.2024)

Prízraky v Benátkach som na rozdiel od predchádzajúcich Branaghových Poirotoviek sledoval s tým, že som nevidel žiadne predchádzajúce adaptácie, avšak bohužiaľ som už "započul" pointu. Klasický Agathin príbeh, ktorý má svoju vnútornú logiku aj napriek tomu, že je riadne pritiahnutý za vlasy, by sa mi však čisto subjektívne oveľa viac pozdával na odľahlom sídle na britskom vidieku. V Benátkach to síce má solídnu atmosféru a vynikajúcu kameru, ale skrátka to, aspoň podľa môjho vkusu, nie je ono. Čiže opäť je to za 70% a spoločne s Branaghom žiadame aj o možnosť tohto hodnotenia. (29.04.2024)

Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. (15.09.2023)

Zaujímavá kombinácia hororu a krimi, ktorá mi miestami pripomínala The Woman in Black. Zo všetkého najviac na A Haunting in Venice oceňujem netradičné prostredie hororového domu v Benátkach. Nič iné však veľmi vyzdvihnúť ani nemôžem. Nerád by som tvrdil, že by bolo vyšetrovanie nezáživné, ale všetky postavičky na šachovnici (s výnimkou možno Poirota) ma vôbec nezaujali. Aj keď ma finále prekvapilo a vraha sa mi odhaliť nepodarilo, necítil som žiaden veľký šok. Na všedný večer pri televízii (Disney+) úplne okej, ale za kino by som peniaze nedal. (24.11.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)