Bakhasatang
Peppermint Candy
Obsahy(1)
Na srazu studentů po dvaceti letech se nečekaně objeví i zoufalý Yongho. Po chvíli se opije, způsobí scénu a vyleze na železniční most, kde se nechá přejet vlakem. Snímek pak retrospektivně sleduje několik důležitých událostí jeho života, které ho dohnaly až k sebevraždě. První flashback se odehrává jen tři dny před tím, kdy si Yongho kupuje pistoli, aby kromě zastřelení sebe sama mohl potrestat i ty, kteří mu ublížili. Je však kontaktován neznámým mužem, manželem jeho dávné první lásky Sunim, která je velmi nemocná a chce jej ještě jednou vidět. V dalším flashbacku pět let v minulosti je Yongho úspěšným podnikatelem, ale manželství se mu rozpadá pod rukama. (VanTom)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Velký humanista Chang-dong Lee využívá železniční dráhu jako prastarý mýtický symbol cesty. Retrospektivně líčí příběh Yongha od sebevraždy až po naivní mládí, které deformuje společnost, láska a politická i ekonomická situace v zemi. Další silně "literární" film. Oproti pozdějším režisérovým filmům se jedná spíše o průměrnou záležitost, která v porovnání třeba s Oasis kvalitativně neobstojí. ()
Dôsledky rozhodnutí, nezvratne otáčajúcich trajektóriu života. Vždy niekam inam, ale veď "život je úžasný", ako vo filme párkrát v rôznych kontextoch odznie. Vo vzťahu k životu hlavného hrdinu pôsobí táto veta dosť sarkasticky. Zrúti sa mu osobný i profesný život. Pred konečným zúčtovaním sa pripomenie bývalá láska aj s predmetom vysnenej túžby mladosti. Vtedy chcel byť fotografom. No nestal sa ním. Citovo otupel, stal sa cynickým, hrubým a násilníckym chlapíkom. Zbabraný mužov život predurčovali politické a spoločenské okolnosti, no najmä jeho vlastné rozhodnutia v ich rámci. O tomto rozpráva retrospektívna vlaková jazda s piatimi stanicami životnej púte. Niektoré z chlapových reakcií sa stanú pochopiteľnejšie po odhalení príčin, no len málokedy ospravedlniteľnejšie. Celková nesympatickosť hlavného hrdinu spoločne s minimálnou citovou zaangažovanosťou k ostatným postavám príbehu sú príčinami, oslabujúcimi celkové vyznenie. Poznámka k prvej vete komentáru užívateľa dezorza: Film nevyhral hlavnú cenu na IFF Bratislava 2000 - tú vyhral anglicko-francúzsky Chytač krýs (Ratcatcher,, réžia: Lynne Ramsayová); Mentolky získali "len" špeciálnu cenu poroty a cenu pre najlepšieho herca. ()
Tak nejak som v pomykove. Najprv tvorcovia snímku predstavia hlavnú postavu, ktorá je v takej depresii, že to takmer z poza obrazovky prenesú na Vás, no následne, pri postupnom odkrývaní príčin "prečo?", človek zisťujete, že napriek rôznym životným skúsenostiam, s ňou nedokáže nijak súcitiť. Buď som sa dejovo "stratil", alebo mi "Peppermint Candy" ozaj nemal čo ponúknuť. Alebo ... alebo išlo o prejav svedomia, ktoré ako to už býva zvykom - dokáže pomerne solídne hrýzť. Každopádne, od South Kórea v kombinácii s "Made in Japan" som čakal omnoho viac. Stopáž (ako vždy) premrštená, dramat kde nič tu nič ... tak "jaké pak copak". ()
Sice retrospektivne odvypraveny pribeh, ale celkem s jednoduchou linii, abychom jeho uvodni motiv pochopili uz v prvni tretine filmu. Yongho je hodne zvlastni postava a jde videt, ze podobne vysinute lidi korejske filmare velmi pritahuji. Cim vice jde ale film do minulosti, tim mene me zajimal. Slabsi ctyri hvezdicky, jen pro fanousky korejske filmove tvorby. ()
Docela mě tenhle film zklamal. Už jsem viděl docela dost korejských filmů a tenhle mi přišel zatím jako jasně neslabší. Možná tím že se u něho motali japonci, ale asi to tím nebude. Děj je vyprávěn pozpátku ala Memento, většinou po čtyřletých skocích, příběh nemá žádný spád, hlavní hrdina se často chová nesmyslně, spousta věcí zůstává nevysvětlených a to takovým způsobem, že nemáte pořádnou šanci si vůbec domýšlet, jak a proč se to dělo nebo jak to dopadne. Poprvé jsem poslední hodinu prospal, tak jsem jí pustil znova a není mi to nic jasnější, spíš mě napadají nové otázky. Co se týká emocí, tak film vás rozhodně nezahřeje u srdce, je tu pár vypjatých scén, ale většinou nemají pořádný kontext, hrdina je nesympatický a často se chová jako idiot. Celou dobu jsem čekal, že mi aspoň naznačí proč se tak chová, ale to ani omylem. Vizuální ani hudební stránka není nijak novátorská, spíše naopak. Žádný Oldboy se teda nekoná. Dlouhé záběry s minimem hudby spolu s divným hlavním hrdinou působí tak nějak odtažitě a za celý film jsem si k hlavní postavě nevybudoval žádný vztah. Pokud mi někdo zkusí vysvětlit, co se mu na filmu líbílo a jak to on pochopil, rád s ním o tom hodim řeč. ()
Reklama