Russia 1985-1999 TraumaZone: What It Felt Like to Live Through the Collapse of Communism and Democracy
Recenzie (6)
Prostorový horor. Bezvýchodný tragikomický Mordor, ve kterém je každá zpráva špatná a emoční škála jeho obyvatel má jen tři fáze - hysterický smutek, hysterická radost, konstantní zmar. Nabízí se číst seriál jako škodolibý, ironický a skoro to působí až jako Curtisovo osobní vyřizování účtů s jistým časoprostorem. Těžko uvěřit, že není schopný za celých 420 minut najít na Rusku jediný dobrý historický moment. Na druhou stranu bylo v tomto případě ideální volbou opustit vysvětlovací komentář, nepřiřadit výjevům žádný hlas a onu zdánlivě nesouvisející montáž různých obrazů ponechat pracovat samu o sobě jenom proto, abyste se po každém díle uklidňovali zíráním do propasti. Důležité je si uvědomit, že tohle není historický dokument, ale Curtisův subjektivní vhled, který nás může dobře manipulovat střihovou skladbou i titulky které jsou ve většině času historickými interpretacemi (jakkoli s nimi osobně souzním) a autor si zjevně chtěl včas vytvořit svoji studii nástupu moderního fašismu na všech úrovních společnosti, která se v budoucnu bude asi hodit. Každopádně bonusový stupeň nepohodlí při sledování vděčí za téměř bezvýhradné využívání televizního kazetového formátu k záznamu, který máme v podvědomí obvykle spojený právě s negativními a ošklivými výjevy. Ať už se jedná o záznamy z průmyslových kamer, válečných konfliktů v 90. letech, videa policejních zákroků, fake snuffy či dětské narozeninové oslavy v hororech. ()
Krasa strieda nadheru! A s pribudajucimi rokmi A.C. pozvolna opusta zapadnu formu.. Uz ziaden over-voice, len "rydza" intelektalna montaz! Obcasny uvodny titulok ako tradicny prvok nemej kinematografie. I ked do formy oprostenej od vsetkych burzoaznych vplyvov mame este stale daleko, sme na dobrej ceste. Tak nabuduce poprosim trve Kino-glaz o kadencii maximalne 2.6 sekund na zaber.. :D Adam Curtis, posledny proletar kinematografie! ()
BBC opět mává svým BBC a představuje nový dokument Adama Curtise - Rusko 1985-1999: Traumazone aneb jaké to bylo zažít kolaps komunismu... a demokracie. Od Curtise jsem viděl skvělý dokument "Century of Self" a tohle je trochu jiný styl než běžně dělá. Traumazone je zcela bez jeho klasického komentáře - vidíme jen videa natočená štáby BBC v devadesátkách. Musím říct, že hlavní zásluhu na kvalitě tohoto dokumentu nemá Curtis, ale právě dokumentaristi, kteří pořídili původní záznamy. Je vidět, že měly skvělé oko na situace a dokázali svými reportážemi něco sdělit. Curtis je jen dodal do kontextu. Donutilo mě to docenit, jak britské dokumentaristy, tak třeba i dobové české dokumenty. Co se týče samotné 7 hodinové Traumazone vidíme vše co se stalo v Rusku - od Oligarchů a státních převratů, až po žebrající malou dívku nebo stařenku, která jede pro mlíko tři hodiny autobusem. Od ruských cirkusů s ochočenými medvědy po politické machinace Yelstina a Gorbačova. Od Perestrojky po Terapii šokem. A postupně vidíte, jak se to všechno podělalo. Válka v Čečensku je Ukrajina v bledě modrém, Oligarchové vládnou světu a možná přijde i sériový vrah Čikatilo. Když už jde opravdu do tuhého a nemáte peníze na topení, tak prostě posekáte stromy v parku. Někdy musíte hold odkrývat masové hroby hned vedle maturitního plesu a občas prostitutky musí těm nadržencům dát prášky na spaní v moskevských tunelech, aby je okradli. Hold občas si musí i maminka přijet za vojákem Pášou, aby dezertoval z Čečenské války. Z muzea kosmonautiky se stane noční klub se striptýzem a ruský astronaut je uvězněn ve smíru vesmíru. Ale hlavně, že tam v Rusku otevřeli McDonald. Jeden BigMac vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede k Putinovi sváže, v zemi Ruské, kde se skloubí šero se šerem. Nakonec se loutka stane loutkářem a divák si řekne "Tak takové to tedy bylo" nad velmi smutnou ruskou realitou. ()
Na dokumentárních epopejích Adama Curtise je fascinující ten stále stejný (ale čím dál hutnější) apokalyptický tón. Ať je řeč o středním východě, šedesátých letech, rozpadajících se britských panelácích nebo sovětském svazu, vždy tématem prosvítá Curtisovo stále naléhavější "dalo se to předpokládat, dalo se tomu předejít, ale ve jménu dočasného profitu a odložení problému na jindy se to stejně stalo, a není důvod se domnívat že se to nebude znovu a znovu opakovat jako tolikrát předtím". Máme čím dál tím lepší nástroje k poznání příčin a následků, k řešení problémů, ale ten nástroj uvnitř - je jedno jak ho nazveme - je činí bezcennými. Vždycky zvítězí malost. ()
Prvý dokument od Adama Curtisa, ktorý som videl. Treba povedať, že viacdielnych dokumentov o Rusku som už videl, dejiny Ruska mám ako tak zmáknuté, takže až tak nové či prekvapujúce to pre mňa nebolo. Zaujímavá forma. Tak v prvom rade je ten názov úsmevný - koniec komunizmu a demokracie. Mám ten dojem, že v Rusku žiadna demokracia od roku 1985 - 1999 buď nebola (1985 - 1990), alebo to bolo iba také koketovanie s demokraciou (1991 - 1999), nuž a Putin, tak to je tiež kapitola sama o sebe. A ten komunizmus, tak to je tiež relatívne. Spomenul by som, čo povedal napr. Frank Zappa, keď navštívil Prahu na konci roka 1989 a povedal: "Tak, teraz ste sa zbavili komunizmu. Ešte sa musíte zbaviť komunizmu vo Vás." To sadlo. Rovnako na vtedajšie Československo alebo aj bývalé štáty Sovietskeho zväzu. Treba povedať, že zábery sú to zaujímavé, ale ono tie obrazy z Ruska sú vždy zaujímavé. Už len preto, lebo neveríte, že niečo také môže aj existovať. Ale tak málokde je to ideálne. Podstatné udalosti z hľadiska politiky a ekonomiky sú popretkávané ukážkami z života bežného človeka, či je to už ukážka sovietskeho Depeche Mode (to ma fakt rozosmialo), poprípade žobrajúce dieťa na križovatke a iné veci, ktoré už na smiech rozhodne neboli. Ten koncept ma ale až tak za srdce nevzal. Teda nie že by to nemalo svoju silu, či výpovednú hodnotu, ale hodil by sa trochu obsiahlejší komentár k jednotlivým udalostiam. Autor chcel asi staviť na výpovednú hodnotu obrazu, ale tie písané komentáre boli až príliš jednoduché a stručné. Tak napríklad nemožno súhlasiť, že zločinnosť enormne vzrástla po roku 1985, ona už bola šialene veľká pred rokom 1985 a je zaujímavá kniha od Catherine Belton, kde opisuje napr. aj to, že už v sedemdesiatych rokoch boli v Sovietskom zväze zločinecké organizácie, ktoré de facto suplovali dodávanie chýbajúceho tovaru a boli tak rozlezení a rozsiahli, že najvyšší sovietski predstavitelia v podstate brali percentá z obratu ich biznisov ako protihodnotu za to, že ich nechajú na pokoji a že pomôžu dodávať nedostatkové veci. Samozrejme, na tom rozprávkovo bohatli. Rok 1985 to iba odtrhol z reťaze a riadne sa to prevalilo a títo gauneri to mohli dotiahnuť na novú úroveň. Nutno povedať, že tých chybičiek krásy tam až tak veľa nebolo, ale na pár nepresností by som poukázal, ale nechám to tak. Celkovo pekný dokument, použil by som to ako výstrahu, kam môže taký režim ako komunizmus zájsť, ako z toho ľudia dokážu urobiť peklo a hlavne ako zlyhal západ, keď si naivne myslel, že okamžitá privatizácia dokáže Rusko rýchlo dostať zo sračiek. A ak niekto zapochybuje, tak nech si zanalyzuje, ako to dopadlo napr. v štátoch strednej Európy. ()
Adam Curtis sleduje v sedmi hodinových epizodách rok po roku následky rozpadu SSSR. Tentokrát bez hutného mimoobrazového komentáře a výstižně volených songů. Nechybí ovšem jiný Curtisův trademark – záběry neohrabaně křepčících jedinců. Absence dovysvětlujících slov a zvuků není na škodu, nutí k aktivnějšímu sledování, k hledání sekundárních významů a vlastnímu domýšlení souvislostí. Curtis s pomocí dobře volených a ještě lépe za sebe skládaných materiálů z archivu BBC (mnohdy zjevně neoficiálních, dřív nepoužitých) a sem tam nějakého lakonického vysvětlujícího titulku v obraze vytváří kaleidoskopický portrét národa, který nejdřív nejistě odvrhnul komunismus a pak se ztratil v kapitalismu a různých představách o tom, co znamená demokracie. Události, kterým se dřív poměrně poctivě, byť ne s tak širokým záběrem věnovali jeho kolegové jako Sergej Loznica nebo Vitalij Manskij, za sebe řadí chronologicky – Černobyl, Afghánistán, pokus o puč v srpnu 1991, útok na parlament o dva roky později, první a druhá válka s Čečenskem, dosazení Putina do Kremlu... od velkých dějin ale neustále odbočuje ke zdánlivě podružným, mnohdy bizarním epizodám a zamyšlením náhodných kolemjdoucích, kteří jsou probíhajícím vývojem stále víc frustrovaní. Zajímá ho vztah mezi mocenským centrem a periferií, mezi problémy Moskvy a obyvatel ruského venkova nebo bývalých sovětských republik. Ironickou juxtapozicí (ke které často dochází i v rámci jednoho záběru, významově natolik bohatého, že další komentář opravdu nepotřebuje) se Curtisovi daří bez doslovnosti vystihnout tragikomičnost a absurditu postsovětské reality (resp. ji obohatit o metaforický rozměr - např. když exhumace 2500 let staré mrtvoly nalezené na Sibiři příhodně sousedí s opětovným vzýváním Stalina a odhalováním sochy Petra Velikého). Na jedné straně je s velkou slávou otevírán první moskevský McDonald a stát masivně investuje do nesmyslných válečných konfliktů, na druhé stojí civilisti, kteří kvůli ekonomickým reformám nemají co kupovat (ani jíst), a deprimovaní vojáci, přespávající v cimrách s dírou v podlaze a kladoucí si otázku, proč a za koho vlastně bojují. Curtis zohledňuje, jak mezi zkorumpovanými politiky (napojenými na oligarchy, kteří dokázali nejlíp využít možností volného trhu) a chudnoucími občany vzniká stále větší propast a zároveň se zmenšuje prostor pro konstruktivní dialog a dochází k rozpadu pocitu sounáležitosti a kolektivní identity. Východiskem se pro velkou část Rusů stal buď cynismus a totální rezignace na demokracii, nebo návrat k hodnotám (a způsobům vládnutí), které si spojovali se ztracenou jistotou a bezpečím (vtip samozřejmě spočívá v tom, že Putina nevynesl k moci komunismus, ale naopak silná opozice proti sílící komunistické straně, za níž stáli oligarchové s konexemi na západě). ___ Kvůli lineární struktuře a držení se známých narativů nejde o vrchol Curtisovy filmografie (tím pro mě zůstává formálně i myšlenkově smělejší a promyšlenější Can't Get You out of My Head), ale pořád je to fascinující audiovizuální počin a cenná, temně humorná sociopolitická studie toho, kam a proč se Rusko dostalo. A taky varování, jak snadno může tamtéž spadnout zbytek východního bloku. () (menej) (viac)