Shaft skóruje

Docela zabitej čas s tímhle filmem. Je to o třídu blbější, béčkovější a hlavně nudnější kriminálka, než jednička. Atmosféra je pryč, příběh je víceméně pevně daný a od začátku je jasné kdo je kdo. A taky je jasné, že většina těch hodných, vedlejších, neutrálních i mírně záporných postav jsou černoši (hrdina, holky, slušní mafiáni, nabručený kapitán, vrah), zatímco bílí jsou tu za ty největší svině (zlí mafiáni, rasistickej polda) což se mě prostě nelíbí. Na konci je opravdu nabušená akce hrdina vs. vrtulník, ovšem tak nějak osmdesátkově nablblá - mafiáni vystřílí z kulometu milion nábojů, ale nedokážou se trefít. Měl jsem chuť zvednout hodnocení díky finále, ale jedničce jsem dal 3* a ta byla prostě lepší. (19.01.2023)

Po mém nevelkém nadšení z prvního filmu se Shaft vrátil a tentokrát konečně již plně vyzbrojen. K charisma z prvního filmu dostal k dispozici zajímavé protivníky a mnoho možností jak se s nimi vypořádat. Zvlášť finále plné výbuchů, střelby, automobilové honičky, rychlé lodi i vrtulníku rozhodně stojí za vidění. Velké zlepšení a velká naděje pro Shaftuv výlet do Afriky. (09.03.2024)

Mnohem akčnější pokračování příběhů detektiva Shafta, které v paměti diváka zůstane hlavně díky dlouhému finále. To jak se předtím popotahují o místo na New Yorkském slunci "Pudřík" a "Talián" není podstatné a vše spěje ke konečnému, a důležitějšímu, zúčtování nasraného Shafta a otravného vrtulníku. 65 % (12.03.2012)

Nekompromisní a ostrá sedmdesátková záležitost. Nejsilnější zbraní Shafta není obsah jeho spodního prádla, ale kombinace individualistického marlowovského detektiva se spoustou suchých hlášek s exploatačním gerojem hrajícím si na honěnou s vrtulníkem. Stejně jako Marlowe dostane Shaft několikrát na hubu, ale stejně jako on se vždycky zvedne a tluče jiné nabíječe dál. (29.07.2012)

Formálně vymazlenější a finančně lépe vypolstrované pokračování blaxploitation hitu, který definoval podobu žánru a jeho postav, dává permanentně najevo své studiové zázemí. Ostatně na rozdíl od lacinější konkurence oplývá stylovou výpravou a hlavně precizním rozzáběrováním akce. Obzvláště finální honička využívající automobily, rychlostní člun a vrtulník může posloužit jako ukázka staré dobré školy, kdy akce byla maximálně přehledná, ale současně díky nápaditým kamerovým pozicím a jejich svižnému střídání měla stejné dravé tempo a pohlcující efekt jako spasmické kamerové eskapády dnešních akčních filmů. Jestliže první "Shaft" se stal lifestylovou ikonou, dvojka tuto rovinu ještě upevňuje okázalým interiérovým designem a pravidelným střídáním šatníku hrdinových partnerek, ale také productplacementem, který do řady záběrů aranžuje obálky módního časopisu Essence ("pro černošské ženy od 19 do 49 let") a lifestylového Ebony. Ruku v ruce se sebeuvědoměním filmu jde i nadměrně nafouklé ego hlavního hrdiny. Vlivem předchozího dílu, ale zřejmě i konkurenčního snímku "Super Fly" se právě zde definitivně ustanovuje tradiční podoba hypersexualizovaného a sebevědomého blaxploitation hrdiny, jemuž stačí jedna věta, aby všechny ženy v okolí okamžitě rozevíraly nohy v toužebném očekávání. Na tento obraz posléze navázaly mnohé další filmy, až došel svého vrcholu v burleskních filmech Rudyho Raye Moorea či ve famózní ódě na virilitu černošských alfasamců "Black Shampoo". (30.07.2012)