Súperi

Od tohoto filmu jsem očekávala vizuální masterpiece a to jsem i dostala. Vizuálně je to naprosto dokonalé, závěrečný tenisový match bude za několik let jedna z nejikoničtějších filmových scén. Dost mě překvapil Josh O'Connot, v reálu působí tak stydlivě a introventsky, že jsem byla překvapená, jak úplně rozdílný je v tomhle filmu. Zendaya nezklamala, femme fatale téhle doby. (15.05.2024)

Vyhrocené tenisové melodrama plné ega, neopětované lásky a touze po vítězství / Zendaye. Jako tenisová bohyně, jíž princ Charles pokleslých mravů a jeho hodný sekundant zobou z ruky, nemá chybu. To samé platí pro zápletku, kdy do poslední chvíle nevíte, jak to celé dopadne. Čeho ubrat jsou zpomalovačky. K natáčení rychlého sportu typu tenis dávají pro zdramatizování úderů smysl, ale v závěru se s nimi Guadagnino utrhává ze řetězu natolik, že tím vyvrcholení příběhu paradoxně trochu otupuje. Údernost přitom zápasům jinak vůbec nechybí, protože jak nazvučení, tak i soundtrack a hrátky s kamerou při každé výměně dodávají filmu živelnost, která mi u tenisových snímků dlouhá léta chyběla. (25.04.2024)

Tenisová sportovní dramata už jsou prakticky vymřelým druhem a Luca Guadagnino se pokusil do nich vnést svěží vítr s pomocí aktuální megastar Zendayi a dobře trefených sidekicků O'Connora a Faista. Výsledek je takový nemastný neslaný. Rámcová kompozice jednoho zápasu a do něj zasazených flashbacků z minulosti se stane nakonec poměrně otravnou záležitostí a milostný trojúhelník po čase ztrácí na peprnosti a údernosti. Finální Guadagninova exhibice (dalo by se říci až honipéřina) je dost mimo, to co jsme sledovali celou dobu a působí až rušivě. Mohl to takhle dravě natočit celé a nemuseli bychom se o tom vůbec bavit. Takhle finále působí hodně podivně a nepotili se jenom hlavní aktéři, ale i já v kině. (18.05.2024)

Člověk by čekal, že si pro sebe film s debilním českým distribučním názvem urvou známější Zendaya a Josh O'Connor, ovšem pro mě tam snad byl ještě lepší Mike Faist a emočně mě sebral možná ze všech nejvíce. Někde jsem před premiérou četl, že Challengers nejsou moc o tenise, ale zase, pro mě teda ano, v mládí jsem tento sport sledoval a docela si užíval kameru jak umně snímá jednotlivé přelety a rychlost míčku mezi raketami (opravdu moc pěkné záběry). Ale pochopitelně to není to hlavní, Luca Guadagnino si vzal opět na paškál takovou neortodoxní romanci, milostný trojúhelník předvádí v několika časových rovinách a člověku pak docela zatrne, když se dozví nové dějové skutečnosti. Ždibíček tomu chyběl k pětikvaltu kdy pro mě stopáž byla možná zbytečně přestřelená, ale pořád je to osmičková kvalita, na kterou se vyplatilo počkat déle, než bylo záhodno. (01.06.2024)

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. (26.04.2024)