Súperi

Keby to natočil niekto iný, jednalo by sa o priemernú melodrámu s klasicky výbornou Zendayou, kde šport je neviem-koľkatá koľaj. Luca Guadagnino však dokázal dostáť réžijnej úrovne Social Network. Je to dusné, je to sexi, napätie z toho srší každým okamžikom, prestupuje všetkými scénami ako osudový zápas a divák naozaj verí, že ide o všetko. Chcem z toho bluray, chcem z toho soundtrack,  plagát tiež. 85% (29.04.2024)

Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí  jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! (09.05.2024)

Jedna hvězda za válcující Zendayu, druhá hvězda za skvělou hudbu od Trenta Reznora, a třetí, protože jsem se dobře vyspal a ten námět není úplně blbej. Bohužel, to je vše, co je dobré na tomto filmu. Hlavní problém spočítá v nezvládnutem tempu a stopáži. Snímek dalece přesáhl svoje uvítání a to o dobrou půl hodinu. Chaotické časové skoky jsou jedna věc, ale zoufale nudný slow-motion zoomy jsou věc druhá. Těch bylo v poslední čtvrtině filmu zhruba tolik, jako v legendárním sketchi Dear Sister s Shia LaBeouf od The Lonely Island. Tenis mi nic neříká, ale jeho záběry mi nevadily, i když jich bylo víc, než je zdrávo. Záběry letícího tenisovýho míčku do kamery si ale fakt mohli odpustit. Cuknul jsem sebou nepříjemným pocitem tak pětkrát. Tohle mi stačí na TikToku, v kině je to docela trapas. (05.05.2024)

Zajímavý a velmi stylově natočený film. Mám rád filmy Luca Guadagnina, protože mají fantastickou řemeslnou stránku. A jeho nejnovější film to znovu potvrzuje. Guadagnino si opět s filmem vyhrál a je radost koukat na konkrétní scény a momenty. Výborná práce s kamerou, zvukem, střihem a neskutečně skvělou hudbou od Reznora a Rosse. Režisérovi se povedlo vytvořit vynikající erotické dusno a napětí, které si postavy přenášejí z osobního života do toho profesionálního. Hodně moc se mi líbilo, jak postavy spolu komunikují jen svými pohledy. Tyhle pohledy dokáží říci více, než tisíc slov. Osobně se mi velmi líbilo, jakým způsobem je film odvyprávěný. Guadagnino si diváka vodí, tak jak potřebuje, a doslova si s ním hraje. A tady se ukáží z mého pohledu dva problémy. První je ten, že po příběhové stránce se to po čase se okouká, a ukáže se, že je film zbytečně dlouhý a překombinovaný.  A ten druhý problém je v tom, že je těžké si oblíbit nějakou postavu, protože jsou to velmi nesympatické a sobecké postavy. Naštěstí je jejich představitelé zahráli výborně. Zendaya je velmi talentovaná herečka, a zde mi to znovu dokazuje. Její scény v sobě mají náboj, napětí a to správné sexuální dusno. Ani se klukům nedivím, že se do ní zamilovali. Josh O'Connor svou postavu zahrál velmi dobře a jeho výkon se mi líbil. Mike Faist má dobře napsanou postavu a zahrál jí s přehledem. Jeho herecký projev nejvíce funguje ve scénách s O'Connorem. Určitě musím pochválit všechny tenisové scény. Je vidět, že si s nimi Guadagnino vyhrál a zkoušel je pojmout nějakým originálním způsobem, který by fungoval i jako metafora k tomu, co se děje v hlavách postav. Rivalové jsou řemeslně precizní podívaná, u které mě mrzí, že jsou po příběhové stránce natahovaný a místy se opakují. (29.04.2024)

Luca Guadagnino ve svém nejnovějším filmu přirozeně kombinuje sportovní drama s romantikou, přičemž jednotlivé aspekty obou žánrů do sebe postupně zapadají s až neuvěřitelnou precizností a nabízí nečernobilý náhled na přátelství, vztahy či ztracenou motivaci. Celou stopáž rámuje finálový zápas, do kterého režisér vkládá různé útržky z minulosti, čímž elegantně utváří v podstatě příběhovou mozaiku. Pro ještě větší dynamičnost by se zejména ve druhé polovině nejspíš dalo krátit, ale každá scéna má pro danou postavu svůj význam. Tři hlavní herci předvádí fenomenální výkony, zvládají intimní i několik překvapivě odlehčených scén, a naplno prodávají emoce ústředních aktérů. Jednotlivé zápasy jsou díky tomu neskutečně živelné, čemuž pomáhá i hudba s kamerou, jež tu snímá detail, tu celek a někdy učaruje záběry „z pohledu míčku“. Vyvrcholením všeho je pak dechberoucí finále, které má jednak až strhující tempo, ale zároveň vše skvěle uzavře a současně ponechá prostor pro vlastní úvahy. 9/10 (06.05.2024)