Lady Snowblood

Tak pro většinu, co tady nesmyslně papouškuje, že tohle se stalo inspirací pro Tarantinova Kill Bill: Inspirace je, když si člověk zahraje hru Diablo a řekne si:" Hmmm, natočím horor o pekle ve středověku." Když si ale beru hodně podobný děj a hromadu stejných filmových postupů a nápadů, to už je krádež. Chápeme? (02.04.2016)

Vietor krvipreliatia/sneh podsvetia... Akčné béčko so striekajúcou svetlou krvou, ako keby mali obete všade na tele len tepny, disponuje naopak celkom poetickým scenárom. Že to bol pre Tarantina zdroj inšpirácie chápem. Celkom podnetný filmík. Ale akčné scény mi pripadali krátke a málo frekventované. Miestami trochu nuda. Pár sekvencií naopak výrazných. Iba 3* dávam nakoniec z morálneho hľadiska. Čo sa filmov týka, nebývam veľký moralista, ale príde mi značne zvrátené zmýšľanie ženy, ktorá za nedokončenú pomstu pyká vo väzení a nesnaží sa ju dokončiť za pomoci úteku na slobodu, ale súložením s dozoracami, aby porodila dieťa a následne (resp. až keď vyrastie) ho použila ako nástroj pomsty. WTF?! (28.11.2013)

Asi jako spousta dalších, co to tu viděla, jsem na film koukl hlavně ze zvědavosti, čím že se to nechal Tarantino inspirovat při psaní Kill Bill. Mno... nebudu to napínat, Lady Snowblood je jen slabý odvárek řádění Nevěsty Umy Thurman. Avšak oněch stylizovanejch záběrů, jako třeba cákance krve na fialové kytky (nevím, co to bylo za kytky, asi fialky :-), nebo ikonická červená krev na sněhobílém... sněhu :-), jsem se dočkal, je to tady všechno, včetně jedný songy, co zazněla i v Kill Bill. Kurde ale tu japonštinu nedostanu půl roku z uší...! (08.07.2014)

Nádherně strukturovaný film, u něhož vám hned od začátku dojde, že se jedná o jasnou inspiraci pro "Kill Bill". Jsou zde dokonce i stejné scény, někdy doslova, jen s tím rozdílem, že v americkém filmu nejsou hrány Japonci. Tarantino ani není tím, kdo přišel s vodotrysky krve, to už měl na svědomí právě tenhle film. Byla to více jak jen inspirace. On i ten příběh je dost podobný. "Kill Bill" je ale přece jen modernější a akčnější. "Lady Snowblood" si ale drží velmi dobrý standard a doslova nadchne. Těch více jak 40 let na něm rozhodně znát není. Kéž by u nás vyšla manga, která byla zdrojem pro scénář. (06.05.2014)

Skupina padouchů přepadne manžele - manžel je brutálně zavražděn, žena několikrát znásilněna. Pomsta má však netradiční podobu, protože ačkoliv se znásilněná žena jednomu z padouchů pomstí, rozhodne si nechat "udělat" potomka, aby se mohl mstít za ni. A tak když krátce po porodu zemře, její dcera se stane nástrojem pomsty - ve skutečnosti ničím jiným než nástrojem ani není. Projde přísným výcvikem a stane se z ní stroj na zabíjení, spíše terminátor s mečem než člověk. Jde od padoucha k padouchovi, a když je tento náhodou mrtvý, případně se zabije krátce před jejím příchodem, jako by musela mít pocit, že ho skutečně zabila. V případě hrobu ranou meče poškodí náhrobní kámen, pokud se padouch zabil před jejím příchodem, přetne jeho mrtvé tělo v půli. Paradoxně nemá ke svému jednání žádnou skutečnou motivaci - jí nikdo neublížil a vzhledem k výchově, kterou prošla, ani nemůže vědět, co rodičovská láska je (rodiče ani nikdy nepoznala). Nelineárně (v kapitolách) vyprávěná Lady Snowblood je typickým představitelem exploatačních japonských filmů osmdesátých let - rychlé transfokace, krvavé atrakce, samoúčelné efekty (dvojexpozice s komiksem; zrychlování a zpomalování). (13.01.2006)