Agent beze jména

Vyloženě povedený "agentsky film". Trvá 2x90min a přesto se člověk ani chvíli nenudí. Takhle má vypadat správný agentský film, protože o tom agentstvi bylo a je. Není to žádná dobrodružná jízda nezničitelných rambů a nezničitelných automatů na zabíjení. Žádná poloblbosti s pompézníma megaefektama, které svou imbecilitou člověka vyloženě překvapují(kde asi na veřejnosti, kdekoliv na světě, si může agent pochodovat po městě, dělat hromady mrtvol, kde vybuchují auta a po policii ani stopy...). Je to o lidech podivného charakteru, kteří se chovají civilně normálně a nenápadně tak že o nich nikdo neví a rozhodně nevytváří na procházce městem mraky mrtvol jako by se nechumelilo. Akcema a výbuchama nabitá "pecka" s Damonem na tohle to prostě nemá ani omylem. Ale chápu že někomu, kdo paří 16h denně RPGčka a film bez digitálních monstrefektů ho nezaujme, to může vidět jinak. Marná snaha, stále platí "čím větší cypovina, tím víc megaefektů - a naopak. Trochu mi tam neseděl Chamberlain, ale to už je jen bezvýznamný detail osobního charakteru, na kvalitě filmu to neubírá. (19.01.2020)

Netvrdil bych, že Youngova verze Ludlumovy předlohy je nějak výrazně horší či lepší než-li soudobé pojetí Jasona Bourna. Je prostě jiné. Méně akční, více se zaměřuje na postavy samotné a rozhodně je více věrné předloze. Již vůbec bych netvrdil, že vzhledem k délce stopáže se toho mnoho neděje a tím pádem nudí. Ba právě naopak. Akčních vsuvek je sice naprosté minimum, ale o ty v této verzi opravdu nejde ani v nejmenším. Co se vyvedlo hodně je režie. Co "staršího" bratříčka dnešního Bourna naopak sráží je Chamberlain, jemu tento typ postavy nejde k duhu. Bohužel. (24.08.2007)

Na Agentu beze jména mě ze všeho nejvíc překvapila informace o datu jeho vzniku - celou dobu jsem při jeho sledování měl pocit, že se dívám na film z 1. poloviny 70. let...Nemůžu se zbavit dojmu jakési omšelosti a zastaralosti a to nejen v porovnání s vysokorozpočtovou akční podívanou v nové verzi. To už o pár let starší Profesionálové na mě působí mnohem moderněji a dynamičtěji. Nejde tu o množství a kvalitu akce, spíš o celkové pojetí, kdy např. špionážní centrála CIA ve filmu vypadá jako čajový dýchánek strýčků a tetiček z obce baráčníků, terorista převlečený za žebráka na schodech kostela jako by vypadl z parodie pana Lipského a šéf teroristů si sjednává schůzky - no kde jinde než ve zpovědnici kostela pod mnišskou sutanou. Nechybí těžce raněný přítel, který disciplinovaně zemře až poté, co se s Bournem rozloučí a sdělí mu vše o jeho minulosti a vlasteneckých povinnostech. Přinejmenším některé dialogy Bourna s jeho kanadskou přítelkyní silně zavání patetismem a ve výhradách by se dalo pokračovat... Původní Bourne není žádný průšvih, jen ryze průměrný špionážní thriller své doby. Celkový dojem 55 %. (16.10.2007)

Rozvláčné tempo dvoudílnému filmu moc nesluší, Chamberlain mně navíc přišel na tuhle roli už hodně starý a unavený, akce je málo, i když je celkem slušná. Ačkoliv je tento snímek určitě blíž předloze než jeho remake, jako film sám o sobě za nic extra nestojí. Hodně průměrná krimi o tom, kdo že to vlastně hrdina je. (29.07.2007)

Jako nenasytný divák [především starosvětského prvního dílu] Damonovy verze jsem si od televizní mini-série s ptákem v trní Richardem Chamberlainem leccos sliboval. Dostalo se mi očekávaného - jaksi měkčí, méně hi-tech verze s citem pro sedmdesátkovou [rok výroby 1988!] atmošku ulic evropských velkoměst zamořených agenty v balóňácích, mnišských sutanách, ukrývajících se v malebných horských městech, klášterech a utrácejících milióny popíjením kvalitních nápojů všude možně, hlavně tedy v místech z výhledem na Eiffelovku. Zápletka, údajně bližší Ludlumově předloze, je sice členitější a uvěřitelnější než přímočará kino-verze s robotem v hlavní roli, ale postrádá hodně z jejího podvratného, paranoidního podtextu, naznačujícího cynismus politických hrátek, lidského inženýrství a prohnilost až nejvyšších pater toho baráku v Langley. Z titulu roku výroby a angažmá profláklých vetchých herců nevynikne nejzajímavější vklad nového zpracování, téma dokonalé disciplíny těla, dalece přesahující vědomé akce. Místo vražedného baletu servíruje Young trochu komické rvačky postarších divadelníků a když hodíte Chamberlaina ze stráně, jakoby se kutálel po trávníku pytel navoňavkovaných hoven. Realističnost jako osvěžující vedlejší produkt televizní produkce. Až na útěšné rozuzlení přinejmenším stejně dobré jako testosteronová mašina z dílny Liman / Greengrass / Gilroy. (01.09.2013)