Ako zabiť vtáčika

Mulligan to asi zamýšlel tím způsobem, že zážitek z tohoto filmu si divák musí zasloužit, a aby si ho zasloužil, musí protrpět první hodinu, která je pro mě pravým opakem toho, co jsem očekával. Jinak si ten hodinový úsek plný povrchních dětinských aférek nedovedu vysvětlit. Předpokládám, že chtěl diváky seznámit se všedním životem harantů, ale snad to nemusel provádět tak dlouho. Druhá polovina však přichází s tím, co jsem od filmu požadoval. Vyšetřování znásilnění, soudní obhajoba a rasové předsudky vůči černé komunitě kombinované s životními hodnotami a následnou skrytou citací o naději, která umírá poslední. Gregory Peck byl jako stvořený pro role kravaťáků podobně jako Míša Douglas a jeho Oscar je zasloužený. Nevím, o jak významný příspěvek do kategorie advokátských filmů, se jedná. Nicméně jeho zoufale fádní úvod ho dost potápí a řadí mezi zcela průměrné filmy. (13.04.2013)

Pár slabších chvil, ale jinak naprosto krásné rodinné soudní drama z USA 30. let. Krásná, nostalgická černobílá kamera, vynikající herecké výkony dětských představitelů (v dobrém smyslu slova zodpovědný Jam a příjemně trhlá Scout) a naprosto přirozeného Gregoryho Pecka, jako jejich nevlastního otce a čestného právníka Attica Finche. Jeho "rodičovské" rady dětem by mi v řadě jiných filmů, popřípadě z úst jiných herců, přišly šíleně trapné a patetické, od něj jsem je však hltal a ještě s takovým tím přiblblým úsměvem na rtech. A pokud se těšíte na Roberta Duvalla, tak toho se dočkáte až na konci, ale (věřím tomu) stejně si jeho kreaci určitě docela užijete. Podtrženo, sečteno - hodně dobrý a vcelku nadčasový film, který nejednoho diváka pobaví (věřte nebo ne, ale je tu poměrně dost strašidelných a napínavých scén!) a potěší i v roce 2015. ;-) 90 % (01.07.2004)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)