Ako zabiť vtáčika

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Cekal jsem teda neco uplne jinyho, respektive takle si soudni drama nepredstavuju. Nejdriv se hodinu nic nedeje, na nejakym zapadakove, kde neni nic moc na praci, se poflakujou deti hlavniho hrdiny, hrajou si, pobihaj a ma to jakoze ukazovat atmosferu tricatejch let. Pak se konecne zacne odehravat soud, kterej je ale bohuzel sfouklej asi za pul hodiny a jde tu jen o par vyslechu. Sice se to snazi poukazat na nejakou rasovou nesnasenlivost, jenze to se moc nedari, kdyz je k dispozici jen par vidlaku s hlaskama typu milovnik negru. No a zaverecna pulhodinka uz jen tak dobehne do konce. Proste mi prislo, jak kdyz tvurci chteli nakousnout vic temat, ale k dokonalosti nedotahli zadny, konec uz je vylozene nehodici se a cely to proste nema nejaky napeti. Navic Peck, jakkoliv hraje slusne, ze by hral o tak moc lip nez v jinejch filmech a zaslouzil si oskara zrovna za tohle, to bych teda nerek, navic jeho postava je az otravne dobracka. Nicmene musim zminit Duvalla v jedny z jeho prvnich roli. Celkove sice dobre natoceny, ale to tema proste slo zpracovat daleko lip, nevim jestli je to samotnou knizkou nebo to proste jen reziser neukociroval, ale i kdyz jsem se nenudil, ani me to nijak nezasahlo. (20.11.2009)

To kill a mockingbird je klasický príbeh zo súdnej siene, ako napríklad Anatómia vraždy. Pridáva ale k nemu silný sociálny aspekt, predovšetkým rasovú neznášanlivosť. K tejto téme sa najlepšie hodí dusná letná južanská vidiecka atmosféra, kde máte pocit, že sa každú chvíľu musí stať nejaké nešťastie a kde pri scénach zo súdnej siene odkvapkáva z diváka pot rovnako, ako z hypersympatického Gregoryho Pecka. Podobný film z poslednej doby: Time to kill. (04.08.2012)

Naozaj kvalitná adaptácia literárnej predlohy. Nič podstatné v nej nechýbalo a pán Mulligan to výborne natočil. Herci, predovšetkým deti, tomu dodali niečo navyše, dokonca ma to viac bavilo ako kniha, ktorá je určená predovšetkým mladšiemu čitateľovi ... pri filme som to tak nevnímala. Skvelá hudba vytvárala výbornú atmosféru. Čo dodať na záver? ... že vždy budú na svete dobrí a zlí a nie vždy vyhrá pravda nad lžou. (05.06.2016)