Bullittov prípad

Nijak objevná krimi, zub času ji trochu ohlodal... ovšem svým způsobem je perfektní - třeba tím, že nepadne ani o jedno slovo víc než je nutné. V době hrdinů, kteří v kadenci slov předčí i kalašnikov, to je pohlazení na duši. Žádné zbytečné řeči, jen vše říkající záběry a dokonalé volby prostředí. Ano, automobilová honička beze slov a bez hudby na pozadí je tím nejlepším z filmu a ovlivnila vývoj v této oblasti jako žádná jiná. San Francisco, čistý zvuk motoru Mustangu 1968 a odletující poklice. To je TA automobilová honička. Bullitt je neosobní, ale zarputilý. Dotáhne to do konce, i kdyby při tom přišel o všechno. A hraje ho Steve McQueen. Good! (04.03.2012)

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)

Hluboce podprůměrné krimi s ubohou zápletkou, snadno zapomenutelnými postavami a naprosto nepopsatelně nudným průběhem. Jediným extrémně světlým momentem tak zůstává naprosto luxusní honička v automobilech. Nepatřím k divákům, kteří si ustříknou do textilu, když vidí, jak se prohání na plátně auta, ale co se podařilo v tomto filmu, to byl absolutní strop a nechce se věřit, že se psal rok 1968. I z pohledu dnešního moderního diváka to působí opravdu luxusně. Věčná škoda, že film jako takový je strašně nudná sračka. Věřím, že ve své době mohl film zaujmout, ale ve srovnání s dneškem, kdy je žánr krimi úplně ale úplně jinde působí skoro až směšně. [22 %] (30.09.2022)

„Vy ste sa zbláznil! Pašovať mŕtvoly z nemocnice...“ Slávna automobilová naháňačka v strmých uliciach legendárneho amerického prímorského mesta San Francisco a okamih, v ktorom si dominantné modrooko Steve McQueen (SEDEM STATOČNÝCH) v umývadle umýva ruky od krvi, kým v izbe vedľa pôvabne spí Angličanka Jacqueline Bissetová (paródia CASINO ROYALE/1967), to sú dve scény, ktoré sú v súvislosti s drsnou kriminálkou BULLITOV PRÍPAD citované i po desiatkach rokoch; najmä naháňačku sa snažili s väčšími a menšími úspechmi dostatočne napodobniť tvorcovia takých filmov, ako sú FRANCÚZSKA SPOJKA, SKALA alebo RONIN. Samotná snímka má veľmi jednoduchú zápletku, ale solídny režisér Peter Yates (neskôr zaujal podmorskou HLBOČINOU či sci-fi/fantasy KRULLOM) sa snaží, aby sme si to nevšimli. Napriek tomu film nedokáže so stopercentným úspechom zamaskovať, že keby nemal charizmatického herca v titulnej úlohe (inak, v civile milovníka silných strojov), plus jednu kultovú akčnú scénu... stál by vôbec za pozretie?! Úprimne? 80% za zásluhy. (05.12.2004)

Nedávno som videl VÝKUPNÉ s Connerym a dal som mu štyri hviezdy. Bullitt je presne ten istý prípad. Jednoduchý scenár natiahnutý na celý film s pár hlúposťami v sebe. Je tu však sympatický rebelský hrdina, ktorý ťahá film. A je tu (vo svojej podstate nie úplne logická) legendárna autonaháňačka, na akú sa nezabúda (a na ktorú sa odvoláva napr. aj remake ZASTAVTE CARTERA). Záležitosť ťažiaca zo svojej štýlovosti...___Po druhom pozretí beriem Bullitta ešte viac na milosť. Stále mi to príde šokujúco jednoduché a niektoré dialógy nedávajú zmysel (všetky s priateľkou), ale oceňujem poctivo vybudované scény (autonahaňačka, pátranie na letisku). A sranda, že aj tie prvky (frajerka, prokurátor), ktoré sami o sebe príliš nefungujú, dokážu navodiť pocit, že Bullitt ma akýsi spoločensko-rodinný presah... (03.02.2009)