Kníže zvaný Dracula

Jasná snaha udělat z Vlada Tepese Otce Vlasti a možná, bereme-li v úvahu rok vzniku, i předchůdce N. Ceaușesca. Bohužel je to zpracování velmi neumělé (zlatý Vávra s husitskou trilogií). Hodně se mluví (ať už vznešeně a státototvorně, či zrádně a podle při piklí kutí), majestátně se sedí, popochází se, popojíždí se s vlajícími praporci, ale akce pomálu. Bitvy jsou dost naivně a neuměle vyvedené, herecké výkony v nejlepších případech průměrné, občas nechtěně směšné (Turci kapající po požití otrávené vody ze studně). Klady filmu, to jest barvité kostýmy, celkem velký kompars a pěkné exteriéry, byly v tomto filmu takto zbůhdarma promrhány. Celkově dost nudné. Škoda. (21.12.2012)

Vlad Tepes je v Rumunsku národním hrdinou a právem mu náleží místo mezi proslulými turkobijci jako byli Skanderbeg, Jan Sobieski nebo Karel Lotrinský. Samotní Rumuni jsou na jednu stranu rádi, že Stokerův román neustále živí zájem o jejich zem a zhusta toho využívají, na druhou stranu je štve, že Vladova postava oproti historické skutečnosti zcela zdegenerovala. Na konci 70tých let se rumunským filmařům podařilo vyrazit Draculovi upírské zuby a snažili se valašského knížete podat takového, jakým opravdu byl. To znamená tvrdého, krutého, ale spravedlivého. Samozřejmě film hraje na nacionalistickou notu, ale to mi nevadilo, protože vzdor době to nebylo tak okaté. Tvůrci se neobtěžovali s nějakým příběhem, který by se odehrával na pozadí historických událostí, ale snažili se Vladovu relativně krátkou dobu vládnutí podat tak, jak se ve skutečnosti odehrála. To znamená intriky, zrady, krocení neposlušných bojarů a podobně. Kolikrát mi připadalo, že ten důraz na historické skutečnosti je až příliš úzkostlivý, což bych jindy kvitoval s povděkem. Věrnosti všemu dodala i volba herce do role hlavního hrdiny. Stefan Sileanu jakoby Tepesovu nejznámějšímu zobrazení z oka vypadl. Až jsem si říkal, jestli neměl Stoker přeci jen pravdu. :D Škoda, že je tahle záležitost skoro zapomenuta, protože kdyby vešla do širšího povědomí, chopila by se téhle tématiky větší produkce a vznikl by snad konečně velkofilm, který si Vlad Tepes určitě zaslouží. 75% (03.04.2014)

Still better love story than Dracula Untold. Škoda, že tak utahaná. A natočená poněkud tendenčně, takže Vlad je fskutčnosti moudrý a spravedlivý vládce, rád by vymýtil bojary (což není ovšem zas tak zvláštní, pokud jste byli v Transylvánii a měli vazaly, byli tito věrolomní tak nějak z principu), byl antiklerikál, šlo mu o blaho lidu a rád se nad ránem obdivoval bukolické idyle Tyto kladné vlastnosti v hlavním hrdinovi a jeho pár věrných jsou ovšem vyváženy již dříve zmíněnými věrolomnými vazaly (strašné lopaty btw.), Turky, zákeřnými Maďary a zlými kapitalisty v podobě německých kupců. Bohužel to tady natočili jako pohyblivou ilustraci k učebnici dějepisu a ne jako dramatický krvák, který by se dle Vladova životopisu krásně nabízel. Ovšem film má drobný bod za to, že teprve tady mi došlo, že výraz machometán dotáhli do Čech Valaši, když se sem přistěhovali z Rumunska. (12.05.2017)

Zatímco v roce 1897, kdy vydal Bram Stoker svůj slavný román Dracula, mladé médium filmu pomalu, ale jistě zapustilo své kořeny. Stokerův román byl inspirovaný zejména kombinací osobnosti jeho zaměstnavatele, herce Sira Johna Irvinga (1838-1905), a mýtu o Vladu Tepesovi (1431-1476), valašském knížeti. Cesta románu byla poměrně přímočarou cestou k úspěchu a brzy zastínila jakékoli historické vazby s reálným Draculou. Počínaje neoficiálními adaptacemi ve Výmaru, kde F. W. Murnau natočil svého Upíra Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922), se draculovské téma stalo velmi oblíbeným a společně s přechodem do Hollywoodu se Dracula (Dracula, 1931) stal ikonickým filmovým monstrem. Dracula se takto více a více vzdaloval svému původu a po vyčerpání nápadů studia Universal přinesla další generace například linii hororů pod značkou studia Hammer. Takže moment, kdy v Rumunsku natočili nacionálně orientovaný film o Draculovi, který nebyl upírem, byl zásadním obratem v dosavadní interpretaci Vlada Napichovače či Naražeče. Film Doru Nastase je až lyrickým obrazem o snílkovi, který svůj život dal za boj proti Turkům a ochranu své vlasti. Film mapuje šest klíčových let jeho vlády, kdy se věnoval vymýcení korupce ve vlastních řadách a snaze o udržení složitých vztahů v zahraniční politice. Snad jediným nedostatkem je absolutní absence jakýchkoli ženských postav, protože je jen těžko uvěřitelné, že ať už na valašském nebo tureckém dvoře by nebyly vůbec žádné ženy. Závěrečná bilance shrnuje faktum, že po této éře byl Vlad opět zrazen a znovu prožil dlouhá léta v zajetí. Nakonec se naposledy vrátil na trůn v roce 1476, ale to ho už čekaly jen dva měsíce na trůnu před definitivním koncem. Doru Nastaseovi se podařilo zaplnit mezeru v existujícím fenoménu a bylo by jen záslužné, pokud by se pomalu vyrovnávaly řady obou pohledů na historickou i mýtickou osobu Draculy. Nicméně to zřejmě není možné a pokud je srovnatelné téma, na kterém je si toto možné doložit, je tu případ hraběnky Alžběty Bathory, která se filmovým monstrem stala sice později, než Dracula, ale ani ona sama zřejmě nedosáhne nikdy rovnováhy mezi pohledem na historickou osobu a bestii z hororové literatury. (02.01.2013)

Rumunské historické filmy boli v dobe vzniku aj u nás populárne, tvorcovia dokázali vhodne zmiešať dobrodružstvo, históriu a romantiku. Historické udalosti okolo kniežaťa Vlada sa síce vcelku dobre prezentovali, horšie je to s filmárskou tvorivosťou okolo neho. Látka by si zaslúžila väčší priestor, väčšiu údernosť a atraktivitu. Očakával som to aj vzhľadom k legendárnym povestiam, ktoré sa okolo historickej postavy niesli a stále nesú. (14.10.2021)