Legenda o Suriyothai

Filmy s podobnou tématikou mám opravdu rád a tak jsem, i vzhledem k nominaci na festivalu Sundance a producentovi filmu, se shlédnutím tohoto dílka neváhal. Leč přišla studená sprcha.Velmi ubohé herecké "nevýkony", "absence" scénáře, zmatek a naprostá nepřehlednost dění na plátně , trapné bojové scény, prostě jedna velká nekončící nuda.Hlavně v prvních dvou hodinách film silně připomíná inscenované výpravné dokumenty BBC o egyptských pyramidách. To byl možná také jediný důvod, proč jsem vydržel až do konce. Bral jsem Legendu jako historický exkurz do života v Siamu 16. století. Jedna hvězdička za výpravu a exteriéry. (03.01.2007)

Vyprávění jak ze starých kronik, kterému bohužel chybělo vysvětlení v čem spočívá legenda o Suriyothai. Děj plyne, Suriyothai se usmívá, pak padne. Nějak mi unikl její celkový význam, krom toho, že ovlivňovala svého mírumilovného manžela. Možná, že ve zkrácené verzi chyběly ty správné osvětlující momenty, ale spíše jsem nakloněna věřit tomu, že tam žádné nebyly. (19.07.2010)

Suriyothai je v zásadě nadšenecký projekt natáčený s partou kámošů doma na dvorku. Jediný rozdíl spočívá v tom, že tentokrát autorem není uhrovatý filmový fanda z amerického předměstí, ale příslušník thajské královské rodiny, takže díky pomoci tetičky královny byl oním dvorkem královský palác. Když odhlédneme od toho, že tvůrci měli vysoký rozpočet a kupu statistů, vykazuje film veškeré neduhy amatérské filmařiny – naivně hloupoučký scénář, nulová dramaturgie a formální negramotnost ozvláštněná špetkou nápadů (v tomto případě se redukují na to, že štáb dostal do vínu hračku jménem kamerový jeřáb, takže každý druhý záběr je jízda, ale bohužel vždy se stejnou trajektorií). (19.08.2008)

Ryze čistokrevný film z thajského prostředí z tamější atmosféry 1/2 16. století. Určitě je příjemnou změnou sledovat historické "řežby" s přítomností národních zvířat Siamu, kdy proti sobě bojují ozbrojení jezdci v brnění na slonech. Tento prvek v ostatních filmech z různých částí světa jen těžko uvidíme. A to z pochopitelných důvodů. Na druhou stranu je zde mnoho věcí, které tu prostě nefungují. Zbytečně dlouhá stopáž. Chaotický děj, kterému by slušelo určité zpomalení tempa hlavně v dynamice několika palácových převratů, kdy v dané rychlosti absolutně nejde stíhat, kdo, kdy, koho a proč zrovna svrhnul, nebo zavraždil. Zkrátka průměr. (21.02.2016)

Suriyothai je ďalší z filmov o intrigánskych palácových praktikách. Na tom by nebolo nič zlé, keby Thajci nezakomponovali do príbehu aj mnoho iných prvkov. Takto divák nevie o čo vlastne filmu ide. Či sa jedná už o spomínanú palácovú telenovelu, kde sú intrigy, politické vraždy a podvody na dennom poriadku, alebo sa jedná o vojnový film o nikdy nekončiacej vojne medzi Barmou a Sinajom. Ak sa na film pozeráme z prvého pohľadu sú bojové odbočenia zbytočné a film predĺžili do takmer neúnosnej dĺžky. Pri druhom pohľade sa snímok uberá do podivných slučiek a pri čo i najmenšej divákovej nepozornosti stráca dej zmysel a horko ťažko sa nachádzajú spätné súvislosti. K väčšiemu prehľadu tiež nepomáhajú ani samotné mená a tituly postáv. Jediné pozitívum filmu, pre historického vojnofila sú samotné boje. Ani nie tak z pohľadu taktiky, ktorá je až detinský hurá systém, ani nie tak dobývanie pevností či počtu komparzu, ale v použití často nevidených bojových zvierat- slonov. Tento fakt pridáva každému obrázku o trochu viac autenticity, ktorú tak vo filme hľadám. Viem pochopiť nižšie hodnotenia, no ja som sa celkom bavil. (25.10.2011)