A čo Bob?

Bill Murray sa v 80. rokoch nemal dobre. Chcel nakrúcať vážne filmy, ale publikum ho bolo schopné rešpektovať iba v "blbej komédii". Toho dôkazom je krach jeho vysnenej drámy NA OSTRIE NOŽA. Rešpektovaným „serióznym“ dramatickým hercom sa mu podarilo až v 21. storočí (STRATENÉ V PREKLADE, ŽIVOT POD VODOU). Dovtedy (hlavne v 80. rokoch) bol, či sa mu to páčilo alebo nepáčilo, komediálnou hviezdou (CADDYSHACK, KROTITELIA DUCHOV 1 - 2). Komédia A ČO BOB? patrí k tomu priemernejšiemu, čo na prelome 80. a 90. rokov stvoril (viď. podobne slabá komédia BESNÝ PES A GLÓRIA s De Nirom). Film sa snaží ťažiť z jednoduchých 80. rokov (nenáročný scenár, buddy dvojka), ale príliš mu to nevychádza (a kombinácia s Dreyfussom je bizarná). (02.09.2007)

Opět mě Bill Murray přesvědčil o tom, jaký je to dobrý herec, jelikož jsem mu to, co hrál opravdu věřila. Díky němu jsem dala o hvězdičku víc. Myslím, že bych s ním asi taky občas ztratila trpělivost, ale byl tak krásně neškodný, že bych asi byla ráda, že je můj pacient a posléze třeba můj přítel. Občas takový nesnesitelný andílek..:-) (10.07.2012)

Příběh je prvoplánový. Jako kdyby se tvůrci nejdřív ze všeho dohodli na bodu B, a potom začali od bodu A. Samotný průběh je proto nucený a nedůvěryhodný - v podstatě se všichni spiknou proti protagonistovi a přestanou respektovat jeho názor a jeho osobní hranice. Bill Murray hraje spíš svoji typickou extrovertní improvizaci, než neurotika ochromeného úzkostí. Ve výsledku to ale není takový problém - nakonec je to docela fajn nápaditý a osobitý film. (21.04.2022)

Začíná to naprosto dokonale, tedy jako vážně se tvářící film s vážnými herci, u kterého se ale ohromně dobře bavíte, á la Růžový panter. Murray i Dreyfuss dokonalí. Do první třetiny je to pětková záležitost. Pak se to ale začne kazit, protože postavy začnou karikovat, a ještě se přidá taková ta debilní "pozor-toto-je-vtipné" hudba. I přesto ale platí, že je to skvělá komedie. (Druhé zhlédnutí, první 27. 7. 2009) (04.04.2022)

Bill Murray je neskutočne úžasný komik, pri jeho recitovaní "his favourite poem" som sa skoro pocikala od smiechu. Aby ste mi porozumeli - predstavte si Billa, považovaného za šialeného, pred skupinou psychoterapeutov, pri tom ako vraví: "Roses are red, violets are blue, I'm a schizophrenic, and so am I". Tých situácií však na mňa bolo priveľa, čo si vyžiadalo strhnutie jednej hviezdičky. (27.02.2009)