Kamera:
Patrik HoznauerHudba:
Matej ŠteskoHrajú:
Markéta Matulová, Jakub Burýšek, Kateřina Krejčí, Dušan Urban, Vojtěch Johaník, Jáchym Kučera, Julie GoetzováObsahy(1)
Životní osudy populární zpěvačky Věry Špinarové na pozadí doby plné politických i společenských změn... Bigbeatový příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze a opravdové lásce vzdává hold fenomenální zpěvačce. Zábavná a emocemi nabitá inscenace Tomáše Dianišky, kterou napsal a režíroval pro Divadlo Petra Bezruče a za niž získal Cenu divadelní kritiky 2021, přináší nepřikrášlený obraz velké pěvecké osobnosti neodmyslitelně spjaté s Ostravou... Věru nevzali na konzervatoř, protože byla příliš malá. Nehodila se ani do sboru, na to zas měla moc výrazný hlas. Navíc se rozhodla zpívat v době, kdy nezáleželo na tom, jak kvalitní máte pěvecký projev, ale jak jste politicky uvědomělá. Naštěstí talent se prosadí vždycky, i když na cestě k vytouženému výsluní na pódium před publikem bude nutné mnohé obětovat... Působivý příběh malé ženy s velkým hlasem skvěle ztvárnila Markéta Matulová, která za svůj herecký a pěvecký výkon získala Cenu divadelní kritiky. Scény ze Špinarčina života, které stála v cestě k úspěchu řada překážek a která si prošla mnohými vlastními, rodinnými či vztahovými dramaty, potýkala se s tlaky režimu před i po roce 1989 a nakonec i se závislostí na alkoholu, propojují nezapomenutelné hity, jež na jevišti hraje živě doprovodná kapela a zpívá představitelka hlavní role. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Člověk Věrku znal, či měl to štěstí osobně slyšet, jen v písních, na koncertech, ale málokdo zná její život. Těžké začátky, složitosti v rodině, bláznivé dospívání a raketový start, i následný pád. Až závěr života ji přinesl více rovnováhy a klidu. A to vše velice reálně ukazuje tato divadelní hra, musím velice ocenit představitelku Věrky, Markétu Matulovou, jak osobitě, ale zároveň profesionálně roli zahrála včetně pěveckých kvalit. ()
Taková hezká vzpomínka pro pamětníky a fanoušky této zpěvačky, která je především mementem. Pro mě, jako příslušníka mladší generace, ale tato zpěvačka už příliš neoslovila, především pak v konkurenci svých tuzemských i zahraničních současníků. Stejně tak pro mě nebyla zajímavá ani tato divadelní hra, která cílí na fanoušky a nic víc, než nekritický a romantizovaný vhled do osobního života této zpěvačky, nenabízí. Neurazí nenadchne, výpovědní a informativní hodnota, která by to pro mladší publikum mohla zachránit, je tady bohužel příliš nízká. 2/5 ()
Určitě lepší, než jsem čekal - Tomáši Dianiškovi se povedlo udělat z příběhu popové hvězdy autentické plnohodnotné divadlo, aniž by se uchýlil ke zbytečnému sentimentu a patosu, jak se to u podobných děl většinou stává. Věra Špinarová tak věrohodné opět ožila na ostravském jevišti příliš nepřikrášlená i se svými démony, byť naznačenými jen do jisté míry, a pochvalné kritiky na toto představení jsou naprosto na místě. Klobouk dolů také před výkonem Markéty Matulové, na nějž by mohla být pyšná jistě i sama Špinarka. Divadlo Petra Bezruče tak postavilo Špinarce mnohem vkusnější pomník, než je ten od jakéhosi kýčaře, který Ostravu bohužel hyzdí. ()
Před Markétou Matulovou smekám až k zemi. Špinarku jsem znala v osmdesátých letech osobně, jelikož kdosi z blízkých s ní nějaký ten pátek hrál, pamatuji její zkoušky, civilní projev, který byl stejný, jako projev profesionální, byla jsem sice dítě, ale na ni se zapomenout nedá. Věra zpívala na první dobrou, neuvěřitelná síla i na stručné, spíše jen technické, zkoušce. Nevěřila bych, že se objeví herečka, jejíž vystoupení nebude působit jako karaoke či parodie. Markéta Matulová nejen, že Věru dokonale zpívá, rovněž je v představení sympatická, originální, dojemná, silná, autentická, já jí její Špinarku zbaštila i s navijákem. Chválím dramaturgii představení i televizního přenosu, chválím vynikající práci režiséra Dianišky a dovolím si dodat, že spousta lidí chlastá a jede v kde čem, však před veřejností fintí, čili působí uhlazeně. Věra byla živel, kašlala na svůj mediální obraz, což ne každému sedělo, v řadách Ostravaků, region svojsky, si ale své příznivce snadno našla. Rozumím, že pro ni neměl každý pochopení, k Štrougalově matraci měla daleko, ale co zazpívala ona a jak, nemělo u nás konkurenci. Obyčejná ženská, s neobyčejným hlasem i projevem. Bohém s klasickými bohémskými slabostmi a způsoby jejich řešení. ()
Vskutku nádherné představení, kterým ostravské Divadlo Petra Bezruče vzdává poctu jedné z našich nejlepších zpěvaček popu a rocku. O hereckých a pěveckých výkonech se snad ani není třeba zmiňovat, protože jsou jedním slovem famózní. Jsem absolutně přesvědčená o tom, že i Věru samotnou by dojalo tohle emotivní ohlédnutí za jejím nelehkým životem. (90%) ()
Reklama