Kamera:
Patrik HoznauerHudba:
Matej ŠteskoHrajú:
Markéta Matulová, Jakub Burýšek, Kateřina Krejčí, Dušan Urban, Vojtěch Johaník, Jáchym Kučera, Julie GoetzováObsahy(1)
Životní osudy populární zpěvačky Věry Špinarové na pozadí doby plné politických i společenských změn... Bigbeatový příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze a opravdové lásce vzdává hold fenomenální zpěvačce. Zábavná a emocemi nabitá inscenace Tomáše Dianišky, kterou napsal a režíroval pro Divadlo Petra Bezruče a za niž získal Cenu divadelní kritiky 2021, přináší nepřikrášlený obraz velké pěvecké osobnosti neodmyslitelně spjaté s Ostravou... Věru nevzali na konzervatoř, protože byla příliš malá. Nehodila se ani do sboru, na to zas měla moc výrazný hlas. Navíc se rozhodla zpívat v době, kdy nezáleželo na tom, jak kvalitní máte pěvecký projev, ale jak jste politicky uvědomělá. Naštěstí talent se prosadí vždycky, i když na cestě k vytouženému výsluní na pódium před publikem bude nutné mnohé obětovat... Působivý příběh malé ženy s velkým hlasem skvěle ztvárnila Markéta Matulová, která za svůj herecký a pěvecký výkon získala Cenu divadelní kritiky. Scény ze Špinarčina života, které stála v cestě k úspěchu řada překážek a která si prošla mnohými vlastními, rodinnými či vztahovými dramaty, potýkala se s tlaky režimu před i po roce 1989 a nakonec i se závislostí na alkoholu, propojují nezapomenutelné hity, jež na jevišti hraje živě doprovodná kapela a zpívá představitelka hlavní role. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Díky ČT art jsem toto představení mohla konečně vidět, protože lístky jsou neustále vyprodané. A byl to pro mě opravdu silný zážitek. Věra byla rebel, vždycky byla svoje a hlas měla neskutečný. Hra se fantasticky povedla a měla v sobě tak emocionální náboj, že jsem si na konci pobrečela. Nevěřila bych, že se dá do jednoho představení vměstnat jeden celý život...Za mě 100% ()
Náhodné přepnutí televizního kanálu zapříčinilo odsun plánované doby spánku o celkem zásadní čas. Každopádně rozhodně nelituju. Naprosto úžasný transport v čase, do doby dospívání a písniček božské "špinarky". Zajímavě pojatý příběh, pravda místy připomínající hrdobudžezovskou povídku, ale ta doba blbá byla, myslím, že to jinak zahrát ani nejde. Pět hvězdiček je pro skvělou Markétu Matulovou bo bez ní by to prostě nebyla "špinarka". ()
Tomáš Dianiška už režíroval společně s Petrou Všelichovou výborné Transky, body, vteřiny. Špinarka je sice dost dlouhá, ale v přenosu od Artu jsme mohli vidět i přestávku s názory herců a kousíček zákulisí. Jinak je ovšem představení skvělé a Markéta Matulová fakt dobrá. Samozřejmostí jsou písně slavné ostravské umělkyně. Velmi se mim líbila kostýmní práce a kulisy. A dost dobře se povedlo mísit humor s vážnými až dojemnými momenty. Špinarka navíc není oslavné dílo zobrazující Věru Špinarovou jen v tom nejlepším světle. Tvůrci si mnohdy neberou servítky, ale jak je deklarováno, je to všechno pravda. To se Bezruči zase jednou blýskli. ()
Před Markétou Matulovou smekám až k zemi. Špinarku jsem znala v osmdesátých letech osobně, jelikož kdosi z blízkých s ní nějaký ten pátek hrál, pamatuji její zkoušky, civilní projev, který byl stejný, jako projev profesionální, byla jsem sice dítě, ale na ni se zapomenout nedá. Věra zpívala na první dobrou, neuvěřitelná síla i na stručné, spíše jen technické, zkoušce. Nevěřila bych, že se objeví herečka, jejíž vystoupení nebude působit jako karaoke či parodie. Markéta Matulová nejen, že Věru dokonale zpívá, rovněž je v představení sympatická, originální, dojemná, silná, autentická, já jí její Špinarku zbaštila i s navijákem. Chválím dramaturgii představení i televizního přenosu, chválím vynikající práci režiséra Dianišky a dovolím si dodat, že spousta lidí chlastá a jede v kde čem, však před veřejností fintí, čili působí uhlazeně. Věra byla živel, kašlala na svůj mediální obraz, což ne každému sedělo, v řadách Ostravaků, region svojsky, si ale své příznivce snadno našla. Rozumím, že pro ni neměl každý pochopení, k Štrougalově matraci měla daleko, ale co zazpívala ona a jak, nemělo u nás konkurenci. Obyčejná ženská, s neobyčejným hlasem i projevem. Bohém s klasickými bohémskými slabostmi a způsoby jejich řešení. ()
Určitě lepší, než jsem čekal - Tomáši Dianiškovi se povedlo udělat z příběhu popové hvězdy autentické plnohodnotné divadlo, aniž by se uchýlil ke zbytečnému sentimentu a patosu, jak se to u podobných děl většinou stává. Věra Špinarová tak věrohodné opět ožila na ostravském jevišti příliš nepřikrášlená i se svými démony, byť naznačenými jen do jisté míry, a pochvalné kritiky na toto představení jsou naprosto na místě. Klobouk dolů také před výkonem Markéty Matulové, na nějž by mohla být pyšná jistě i sama Špinarka. Divadlo Petra Bezruče tak postavilo Špinarce mnohem vkusnější pomník, než je ten od jakéhosi kýčaře, který Ostravu bohužel hyzdí. ()
Reklama