Réžia:
Robert AltmanScenár:
Joan TewkesburyKamera:
Paul LohmannHrajú:
Ned Beatty, Karen Black, Ronee Blakley, Keith Carradine, Geraldine Chaplin, Shelley Duvall, Allen Garfield, Barbara Baxley, Henry Gibson, Scott Glenn (viac)Obsahy(1)
Nashville je hlavní město Tennessee. Je to také metropole country music. A počínaje rokem 1975 i název filmu. Natočil ho americký režisér Robert Altman, který už předtím projevoval sklon k mimořádnosti i neúctu k zavedeným normám a to rozmanitým způsobem: v cynickém příběhu amerických vojenských lékařů za korejské války (MASH), ve fantastické historce chlapce schopného létat jako ptáci (Brewster McCloud), v atiwesternu s antipatickými antihrdiny (McCabe a paní Millerová), v rafinované šarádě na pomezí pravdy a přeludů (Vidiny), v odheroizované gangsterce z 30. let Bonnie a Clyde naruby (Zloději jako my), v rozčarovaném pohledu na svět hráčské vášně (Kalifornský poker). Nevšednost, nekonvenčnost ale také sklon k nezávaznosti, který poněkud oslabuje potenciální kvality těchto rysů, v americké kinematografii jinak sympatických: některé hlasy kritiky napovídají, že Nashville se z této linie vymyká, a to k prospěchu věci. V typickém americkém městě střední velikosti a ve středostavovském prostředí probíhá sled výjevů, které jsou jednotícím motivem. Tím je příjezd kandidáta fiktivní politické strany na prezidentský úřad, což je podnětem k orgiím písní, tanců, estrád. S nimi se prolíná soukromý osud celé galerie postav až do vyvrcholení, kdy jeden mladík vytáhne z pouzdra místo kytary revolver a začne střílet na pódium; někoho zabije, někoho zraní, někteří zpěváci uprchnou, jiní zpívají dál v očekávání kandidátova příchodu (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (53)
Silná ukázka nejen filmařských schopností jednoho tvůrce, ale také ukázka toho, jak je možné se navážet do Ameriky a přitom být Američan. Je až neskutečné, kolik je zde postav a jak drží pohromadě. Navzájem se jejich osudy prolínají, to vše v duchu country, a přitom cítíte, jak je v pozadí něco špatně a jak to všechno nefunguje. Výborně natočené. ()
Město Nashville se v klasické Altmanově fresce ukazuje jako absurdní svět snů, ambicí, moci, tužeb, zlomených srdcí, tragických osudů, ale také lidí se všemi jejich stinnými i světlými stránkami a nelehkými osudy. Bravura zdejšího vyprávění spočívá v tom, že dokáže obsáhnout a proplést ohromné množství postav i lokalit, ale při tom neustále diváky vtahuje a fascinuje. Základem pro to je výtečný scénář, který k naprosto všem postavám country milieu, ať už padlým či spanilým, přistupuje s naprostou empatií, byť při tom neodvrací zrak od odvrácených, stinných či absurdních stránek jejich životů a osobností. ()
Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. ()
Společensky se angažovat? Proč ne? Altman ví, co chce říct a v průběhu filmu by to měl pochopit i divák, který není úplný ignorant. Nashville má výpovědní hodnotu, chvílí sice trvá zorientovat se v množství postav, ale pak už není problém sledovat všechny ty minipříběhy a lidské pachtění se za slávou. Bohužel to, na co jsem se hodně těšil a co zaujímá značnou část stopáže - písně - mě zaujaly asi nejméně, drtivá většina jsou nevýrazné country odrhovačky, textově nezajímavé, jedním uchem tam, druhým ven. ( oscarová "I´M Eeasy" je spolu se závěrečnou jednoznačně nejlepší ). Vzpomněl jsem si na Formanův Taking Off, kde byl výběr hudby perfektní, i když to byl rok 1971 a hippies ještě nebyli out. Proto nemůžu jít na vyšší hodnocení a taky proto, že Altman umí líp a Nashville nemá "filmovou" ( vizuální ) sílu. Ale těch 160 minut není vůbec úmorných a uteče kupodivu možná i rychleji než u jiných a lepších filmů. ()
Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. ()
Galéria (86)
Fotka © Paramount Pictures
Zaujímavosti (20)
- Robert Duvall měl původně ztvárnit postavu Havena Hamiltona, režisér Altman mu však nepovolil napsat své vlastní písně k filmu, a tak Duvall vycouval. (D3VIL)
- Za roli v tomto filmu byli na Zlatý glóbus nominováni za vedlejší roli herečky Ronee Blakley, Geraldine Chaplin, Barbara Harris, Lily Tomlin a herec Henry Gibson a jako objevy roku Ronee Blakley a Lily Tomlin. Když přičteme nominace za nejlepší film, nejlepší režii, nejlepší scénář a píseň „I'm Easy“, získal snímek celkem 11 nominací, z nichž ovšem proměnil jen jednu, a to za nejlepší píseň. (Krissty)
- Herci ve filmu hodně improvizovali, scénář prý používali pouze jako průvodce dějem. (D3VIL)
Reklama