Padlé ženy

Málokedy tak dlho zvažujem hodnotenie filmu, ako v tomto prípade. Málokedy vypovedajú komentáre viac o ich autoroch, než o filme, ako v tomto prípade. Málokedy si tak zreteľne uvedomím mentálnu blízkosť cirkvi s komunistickými (fašistickými) stranami, ako v tomto prípade. Nemám prirodzene na mysli vieru v akéhokoľvek Boha, ani krásne naivné komunistické ideály. Mám na mysli tú horšiu časť ľudstva, ktorá dokáže akúkoľvek ideu zneužiť na svoje zištné a úchylné potreby. Preto je mumlanie doživotných boľševikov: "Áno, robili sa aj chyby, ale ..." rovnako smiešne, ako pohoršenie veriacich, keď vidia takýto film. Film natočený podľa skutočnosti, a pritom nie z dôb, v ktorých boli "primitívne národy" ohňom a mečom nútené uveriť v nejakého belošského pánbožka, ani z dôb, v ktorých devianti v kňazských rúchach upaľovali na hraniciach "čarodejnice", ale z doby nedávno minulej, v ktorej nielen prostitútka, ale aj znásilnená žena, dokonca aj neírsky krásna panna boli vinné a trestané otrockou prácou v prádelniach, kde ani "bežný prostriedok" nebol k dispozícii. V závere nemôžem nespomenúť, že do Magdalénskych domovov uvrhli nešťastné ženy ich slušní a bohabojní príbuzní a do väzenia a gulagov sa najčastejšie dostávali ľudia po udaní od ich slušných a strane oddaných susedov, či kolegov. Ani v jednom, ani v druhom prípade však títo slušní a riadni občania ani netušili, čo sa v domovoch, v gulagoch a koncentrákoch dialo a keď sa to prevalilo, boli na chvíľu spravodlivo pohoršení. Našťastie pedofili páchnuci tymianom a afro-ázijskí, či latinsko-americkí komunistickí pohrobkovia usilovne pracujú na tom, aby sa slušňáci mohli pohoršovať aj o pár desiatok rokov. (25.03.2010)

Mně tenhle film nevzal. Asi v prostředí, ze kterého a pro které byl natočen ,funguje jinak, ale mně připadal fádní. Navíc je jednostranný, v pohledu na problém ostře černobílý, nespravedlivý, evidentně nepravdivý, a tedy nezajímavý. Motivy se opakují, vlastně se jen vrší další a další variace téhož, až k závěru, který víceméně nemohl dopadnout jinak. V druhé polovině jsem již neodolal a několikrát jsem mu pomohl dopředu ovladačem. Neměl jsem dojem, že bych o něco přišel. Na druhou stranu výpravou a herecky je zcela zvládnutý. Není však točen pro nás - aspoň já z něj měl ten dojem. (11.05.2009)

K tomuto filmu jsem se dostal díky odkazu ve skvělé knize Richarda Dawkinse „Boží blud". Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství. Jak řekl nositel Nobelovy ceny, fyzik Steven Weiberg: Náboženství je urážka lidské důstojnosti. Když vás někdo přinutí věřit v nesmysly, dokáže vás také přinutit páchat zvěrstva. Voltaire. (30.12.2011)

Myslím, že tenhle názorově černobílý snímek je ke svému účelu výborně natočen - výběrem tlumených studených odstínů barev, drastických detailů; "zmatená" a "stísněná" kamera - nízká hloubka ostrosti; emotivně šokuje nedovolí vám svobodně dýchat; mám dvě možnosti, jak se na film dívat - jako na hraný vysoce tendenční dokument, který a) dovedl do krajnosti obraz sexuální kulpabilizace žen, nebo jako na snímek, který b) poškodil obraz irské společnosti a katolické církve. Ale to je na velmi dlouhou debatu, která sem vlastně vůbec nepatří. V každém případě muselo dojít k závažnému selhání společnosti. P.S.: V naší sekularizované a téměř rovnoprávné vlasti (až na tu feminizaci chudoby a pár drobností), může film působit nadmíru kontroverzně - ale ... (10.03.2009)

Snímek o mučení, trýznění a ponižování nevinných, odvržených dívek a žen zfanatizovanými jeptiškami? Hm, rozhodně zajímavé, výborně natočené a skvěle zahrané. Jeden z těch filmů, které vás chytnou za srdce v podstatě už od začátku, postupně přidávají na intenzitě a ani na chvíli neuhnou z cesty, kterou se vydaly jít. Chvílemi vyloženě drastické a žaludek obracející. Trošku z toho čouhají teze a chybí i nějaká nosná hlubší myšlenka, která by z toho udělala něco víc než "jen" drásavou a emočně naléhavou přehlídku nespravedlivého a nesmyslného trestání a utrpení, ale pořád se jedná o špičkové drama, které nechá málokoho chladným. Ještě tak před pěti lety bych z toho byl totálně na větvi, teď už jen oceňuji bezchybnou filmařinu a působivé zpracování kontroverzního a divácky vděčného tématu. V každém případě však stojí za vidění, to je doufám jasné. 80 % (05.09.2008)