Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Kdysi jsem viděl film s Jeremym Rennerem (2002), a dodnes si pamatuju, jak Dahmer pracoval v továrně na čokoládu, byl gay a činkou udeřil do hlavy jednu z obětí a používal vrtačku. Film ale za moc nestál. Tehdy jsem neznal kontext, snad jen, že to bylo podle skutečnosti, ale nijak extrémně se to nelišilo od řady podobných hororů/thrillerů té doby. Ale co vám to řekne v deseti, jedenácti? Tuhle sérii jsem ale původně loni ignoroval a začal ji sledovat teprve pár dní zpátky, potom, co jsem narazil na Shanea Gillise, který uvedl, že co ho přimělo, že se mu Dahmer trochu líbil, byl fakt, že neskutečně chlastal (a teď se bavíme o Netflix Show, ne o tom, co se skutečně stalo, protože, jak zjišťuju, celý tenhle seriál je překroucený a kurevsky nepřesný). Což je fascinující sledovat, protože zvuk otevírajících se plechovek slyší člověk v show častěji, jak Dahmera mít souvislou konverzaci. Je ale zvláštní se na to dívat v podrobnějším líčení skoro devíti hodin. Jeho dětství, problematickou rodinu, která ho nechala samotného, taxidermii a celkově rýpání v mršinách (fixace později přenesená do těl obětí), kterýžto zájem v něm podporoval i jeho otec, který podle všeho "měl jako mladší podobné myšlenky", ale který se přeci jen snažil být rodičem víc, než matka, která se na Jeffa prostě vybodla... evidentně ale zájem rodičů nebyl dostatečný, aby to v mladém Jeffovi nevybudovalo pocit zavržení a osamělosti. Dahmer byl za chlastání vyhozen už ze škol, za přestupky z různých prací. Sloužil v armádě, v Německu. Ale díky svým konstantním problémům s autoritami se mu nedařilo u ničeho vydržet. Jak říkal, nikoho z toho nikdy nevinil, rodiče, společnost, porno: "Byl jsem to já, takový jsem byl vždycky." Dokázal jsem to pochopit. Sledovat člověka, který si zkrátka vyvinul zvrhlý způsob fixace, se kterým nemohl nic dělat, protože byl osamělý a jak říkal, rozprášit kosti okolo domu, aby oběť tak nějak "byla pořád blízko, okolo", ze stejného důvodu ten kanibalismus. On ten námět samotný dost zavdává k tomu tenhle případ mytologizovat a vymýšlet si okolo něj spousty věcí. Dahmerovi procházelo tolik věcí, nad čímž se dá jen kroutit hlavou, a procházely mu překvapivě dlouho, aniž by nějak výrazněji věnoval pozornost detailům. A přitom, upozornění na vše byli. Ale Dahmer dostával prostor a tak byl jeho přístup arogantnější, bezhlavější. A jak opět říkám, fascinující, jak byl tohle schopnej dělat totálně nametenej. Definitivně nešlo o někoho, kdo by měl dexterovský přístup k vraždění, první vražda se stala impulzivně, neplánovaně a řadu let nic dalšího neudělal. Celkově považuji za fascinující část z bytu, kdy se ventilací šířil mrtvolný zápach z jeho bytu, zvuky vrtačky, zvuky násilí, hlasů, kdy vše sledujeme očima sousedky, kterou ale autority ignorují (asi protože je černá). Celkově, jediné, co mě upřímně moc nebavilo, bylo jakým způsobem řada práve černých herců přehrávala, to, že jste hlasití a fyzičtí, ještě nedělá dobré herce (naopak jediný dobrý herec hrál němou postavu a myslím si, že celkově, ta část, kdy Jeff jakoby konečně najde vztah a lásku a stejně překotí ve strach z toho "že osoba odejde" a tak se snaží ji k sobě připoutat, je asi nejlepší část celé show - škoda že i nejvíc smyšlená), v kterémžto ohledu jsem si ale zase dal připomenout, že woke = cancer. Ano, spousta, většina, Dahmerových obětí byli černoši, ale byli to prostituti (i Tony nebyl tenhle idealistický dobrý synek, co chtěl kariéru a chtěl vztah a lásku - ale hádám, že každá mince má dvě strany a každé straně se hodí jiná verze příběhu), nemyslím si, že mířil specificky, jsou tam bílí, Filipínec. Netflix z toho udělal klasickou woke frašku. (05.07.2023) (menej) (viac)