Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

čekal sem typickou přebarvenou Murphyovku plnou laciného, rádoby šokujícího násilí a místo toho jsem dostal extrémně pomalou, depresivní a realitě skoro věrnou sondu do hlavy psychopata. Už to samo o sobě je od Murphyo a spol. dost příjemné překvapení, jenže on jde ještě trochu dál a nezaměřuje se jen a pouze na Dahmera, ale dává prostor i obětem, dopadu na jejich rodiny a taky tomu co následovalo po jeho dopadení (fanoušci, snaha vydělat na jeho příběhu, věcech atd.). Oběti sice nedostávají prostor zdaleka všechny, ale třeba šestý díl byl nejen zajímavě pojatý, ale s tím jak vše uvedl do kontextu to byla i silná káva. Nejvíc prostoru má ovšem samozřejmě sám Dahmer, který byl zvláštní už jako dítě a poté co se na něj velmi brzo prakticky všichni vykašlali, tak už nebyl nikdo kdo by ho dokázal zkrotit a třeba nakonec i zastavit. Palec nahoru pak pro Evana Peterse, který se celkem náročné role chopil skvěle a dokonce by se našly i momenty kdy by ho divákům mohlo být snad i trochu líto (což ale zase velmi rychle přejde)...70% (23.01.2023)

Seriál má pár zajímavých momentů a dodává mu šťávu snaha ukázat příběh i jako zprávu o následku lhostejnosti policie k mizení černých gayů v chudší čtvrti nebo k telefonátům podezřívavé občanky, stejně jako přiblížení rodinných podmínek vraha nebo obětí a jejich rodin. Je to ale přes pár kladů zvláštní dílo, kde tvůrce Ryan Murphy s obvyklým kalkulem namíchal zajímavé společenské postřehy, občasné vytržení diváka z pohodlí vhozením do reality oběti (asi nejzajímavější epizoda o hluchém týpkovi snažícím se najít si v tanečním baru chlapa) a to, kvůli čemu většina diváků přišla - pocítit znechucení a zároveň fascinaci nad slavným sadistickým vrahem. Tvůrci jsou si požadavku diváků vědomi a reflektují posedlost lidí vrahy nenápadně i v seriálu, přesto ho ale rádi kvůli úspěchu využívají, navíc občas neváhají kvůli větší efektivitě nebo osudovosti scén velmi zvláštně měnit fakta, které pak v seriálu točí dokola (Dahmera nenaučil pitvat zvířata otec, atd.) Pokud je to vaše první seznámení s Dahmerem, pravděpodobně se vám seriál bude líbit víc než mě. (15.11.2022)

Výborná záležitost, tedy po té tvůrčí stránce. Chválím zaměření na postavu Dahmera jako takové, jednotlivé vraždy se odehrávají pouze buď mimo záběr či slyšíme pouze zvuky. Kdo čeká gorefest, bude zklamán. Navíc jsou tu scény či rovnou díly odehrávající se z pohledů obětí, jejich rodiny, či rodiny Dahmera - tenhle pohled z více úhlů někomu možná nesedne, pro mě je to výtečný krok. Co se týče diváka, podívaná to určitě není pro nikoho příjemná. Hlavně v první půlce, kdy je přibližováno Dahmerovo dětství či jeho přerod ve vraha. Jednotlivé scény jsou táhlé, takže nechají diváka v té nepříjemné atmosféře dost vymáchat. Ironické je, že člověk tak nějak doufá, že se Dahmer polepší a přepne do normálního (čti nevraždícího) člověka, ačkoliv je výsledek předem znám. Hodně za to může Evan Peters, jehož ztělesnění tohohle zmrda je dokonalé a každá scéna s ním dává smysl tenhle seriál vidět. Pomrknutí na Geina či Gacyho, přepokládám, není náhodné a další série by o nich mohly pojednávat. (02.02.2023)