Evo, vdej se!

Velmi milé překvapení především díky tomu, jak je film civilní a pohodový. Sice mi chybí nějaká výraznější dějová linka, nicméně zapeklité situace, kterými se prokousává hlavní hrdinka, činí toto panelákové blues hezky plynoucím. Hlavní postava je sympatická mladá učitelka. Její trable jsou tak uvěřitelné, že by mohly skoro pasovat i do dneška. I když z pohledu učitele se zachovala v jedné krajní situaci velmi neprofesionálně. Toto je snad jediný film (doufám, že se neopakuji, ale myslím, že ne), kde se mi líbí i projev Jana Přeučila, který jinak velmi přehrává. Na svou dobu kvalitní filmeček. (29.12.2010)

Pre mňa rozhodne prekvapenie. Film ma bavil, na začiatku som sa príliš nesústredila, ale normálne ma priklincoval k sedadlu a ja som si len uvedomila, že som "zažratá" do deja. (Ten moment nastal, keď si Eva varila na večeru dve vajíčka a dva chleby, z toho jeden potom radšej odložila, kvôli kalóriám). A bola učiteľka. Celkom jej to išlo. Zdalo sa, že s tými deckami to aj vie. Len ten svoj život si nejako nevedela usporiadať. Jednoznačne tam bola absencia chlapa v jej živote, o čom ju presviedčalo najmä okolie, tak niektoré veci urobila zo zúfalstva....Tiež som tam videla podobnosť s autorkou scenára Halinou Pavlovskou, dokonca herečka bola typovo podobná. Toto mi celý film behalo mysľou. Že ako to tá Halina napísala...ako o sebe. Tiež som vnímala (ako je niekde tu nižšie spomenuté), že sa Eva trocha nudí...ale to nevyplýva z režimu, ale z toho, že ona sama taký život viedla. Spoločnosť okolo nej ju akoby nechápala, nevedela sa tak baviť ako oni, ona pôsobila tak intelektuálne v porovnaní napr. s jej susedou...ako je možné vidieť v scéne, keď recituje poéziu v škole. A vlastne to bola taká smutná komédia...zaujímavá kombinácia. (27.07.2010)

To bylo tak. Bylo mi asi sedm let, když jsme se s mladším bratrem vypravili do kina na Lucii postrach ulice. Nadšen tímto hodnotným filmem, špatně jsem pochopil informaci, že příště bude druhý díl, i koupili jsme si lístky na odpolední představení, čímž nám nezbylo na zmrzlinu. Při čtvrthodinovém úvodníku, v němž před nehybnou kamerou hrála nějaká dechovka, jsem fyzicky trpěl (v sedmi letech je i čtvrthodina agresívní nudy nesnesitelně dlouhá), ale při pomyšlení na Lucii jsem věděl, že to stojí za to. Dechovka konečně zmizela a na plátně se místo Lucie objevila jakási Eva, po níž se chce, aby se vdala. Zhlédli jsme ten nečekaný film až do konce, pravdaže lehce konsternováni. Víckrát jsem se s ním nesetkal, ale jeho název mi utkvěl v paměti. Stejně jako jediná momentka, totiž ta, kdy se Eva nachází v posteli s Kratinou. Jako na potvoru je Kratinův ksicht tím jediným, co mi zůstalo v hlavě. Uznáte, že za to hvězdička nebude. Jo a to kino, tak to už nestojí. (02.07.2011)

"Neboj se, že to skončí, nebo vůbec nezačne." Ironický, až destruktivní příběh o životních, pracovních i milostných eskapádách mladé začínající učitelky, která se musí naučit žít zodpovědně a vyrovnat se s tím, že její "Homme fatale", není tím pravým životním partnerem. Hudbu k filmu skládal český jazzový muzikant a trumpetista Michal Gera a zazní v něm i píseň "Neboj se", kterou zpívá Vladimír Kratina. (24.09.2015)

Tehdy mi jméno Haliny Pawlovské v titulkách absolutně nic neříkalo a ani jsem pořádně nevěděla, kdo to je. To jsem se samozřejmě dozvěděla o mnoho let později. Ale už tady ukázala, že má cit pro psaní scénářů k příběhům ze života. Tak ať u nich radši zůstane a necpe se do přiblblých televizních reklam. Souhlasím s Tosimem, jednu chvíli jsem si myslela, že koukám na mladou Halinu Pawlovskou. Jindra Bartošová mi ji silně připomínala. Halina určitě do postavy učitelky Šebkové vložila kousek sebe. (17.05.2010)