O Háderunovi a víle Elóře

Tak musím pochválit maskéry, ti se tedy vytáhli a hned jim dávám dvacítku. Ty masky jako takové jsou sice  jednoduché, ale hodnotím to, že zde byl konečně nový nápad. I kostýmy byly zajímavé. Jinak však jde o depresivní pohádku, která snad ani děti bavit nemohla. Proč se zde mluví chvíli normálně a chvíli tak „šroubovaně“? (13.11.2023)

Klasická studiová pohádka našich 80. let s běsnými tanečně-dramaticko-kostýmními scénami. Boris Rosner s apartní žabkou na nose dokáže uhrát zlého čaroděje celkem snesitelně, ale klaďas Hrušínský se chová neobyčejně tupě a přerod z hloupoučké holčičky v poučenou starou dámu (a zpět do holčičky) se taky zrovna nepovedl, ať se Veronika Žilková snažila seč mohla. Nejhorší ovšem je to, co spáchali s Arnoštkem Goldflamem. Nejenže ho jakožto čaroděje dobra navlékli do šaškovského kostýmu, ale ty zpěvy a zjevování se s bílými psíky, no hrůza. (29.08.2009)

Tak temná pohádka, že bych ji snad ani dětem nedoporučoval. On si taky Jan Hrušínský není úplně jistý, že Markétě (Veronice Žilkové) chce pomoci. V jednu chvíli dost zaváhá, čímž tu najednou nemáme pohádkového hrdinu, ale prostě jen člověka. A tak se nejvíc vyřádili maskéři, kteří pohádce dodali tu správnou temnotu, kterou navíc podpořil značně Boris Rösner. A Václav Sloup nám zastoupil humornou stránku. Při své délce ale pohádka nemá moc co zajímavého nabídnout. (20.10.2021)

Těžko bych napsal přiléhavější komentář, než kolegyně jezinka.jezinka. Tak jako ona i já si pamatuju tu premiéru, v té době docela ohlašovanou, s předem ukázanou skleněnou hlavou Jany Hlaváčové. Taky to pro mě tehdy bylo trochu nepřehledné a trochu strašidelné, přičemž ta nepřehlednost tak nějak zůstala. Hlavně v tom, že smysl některých postav nechápu ani teď, zejména tedy Kristiána a Šimona. Dobře, Šimon alias Mažňák ještě měl v jinak temném příběhu zastupovat komický prvek, ale Kristián? Typicky janohrušínovsky nefunkční nekňubový chasník, který svou milou nedokáže v její jiné podobě poznat, a to dokonce ani když mu to všichni ostatní okolo polopaticky vysvětlí, a jehož jedinou vlohou do příběhu je, že poponese těžký meč o cca 10 metrů. Přesně jak píše kolegyně, je to plné hezkých myšlenek, ale často neladících se zbytkem. Osobně myslím, že jako celek to mělo projít kontrolou nějakého dramaturga, který by osekal nadbytečné linky a nápady, které často samy o sobě nejsou špatné, ale mají málo prostoru, aby si zasloužily místo v příběhu. Druhou variantou by naopak bylo příběh roztáhnout a dát těmhle prvkům víc místa, aby do děje zapadly lépe. Ale už pro ty pejsky nemůžu dát nízké hodnocení. P. S. Boris Rösner si vlastně velmi podobnou roli zopakoval o dva roky později v pohádce Berenika. (01.01.2023)

Dost, ale opravdu dost divná pohádka. Pamatuji si premiéru z dávnověku, kdy jsem byla ještě hodně malá, školou povinná, z té temné pohádky vyděšená. Hodnotit to tehdy, jdu asi mnohem výš. Hlavně mě fascinovala ta skleněná lebka, podoba zakleté Markétky a její maska. Pohledem dospělého mám pocit, že to je splácané z několika (tří a dvou třetin abych byla přesná) různých příběhů, které tak úplně nedrží pohromadě. Nejpekelnější prvek byl Arnošt Goldfram, netančej, Arnoštku, ani nezpívaj, už nikdy. A když jsem tak u toho, raději ani nemluvěj. V té pohádce je docela dost životních pravd a myšlenek, ale to se tříská (říkám, splácané s několika příběhů) s pohádkovými částmi, vztahy mezi postavami nejsou úplně vyjasněné a vysvětlené. Nakonec z toho vychází, že nejlepší byla práce maskérů, hlasy pana Lukavského a pana Rösnera, tři polární špicové a kočka (tuším anglická modrá) Olién, a to ještě pomíjím, jak pitomé jméno to je. (11.05.2013)