Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Tibor VichtaKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Emília Vášáryová, Ivan Mistrík, Milan Kiš, Zdena Grúberová, Viliam Polónyi, Karol Spišák, Igor Čilík, Ľudovít Greššo, Naďa Hejná, Zlatomír Vacek, Hana Kováčiková, Július Vašek, Jozef Šándor (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů zesnulého režiséra Martina Hollého je adaptace povídky Leonida Andrejeva. Režisér v něm pod vlivem Alaina Robbe-Grilleta používá nové výrazové prostředky. Děj filmu se odehrává v Rusku po revoluci v roce 1905. Tajná policie odhalí připravovaný atentát na ministra, zatkne pět anarchistů a odsoudí je na smrt. Intelektuálové Verner, Golovin, Kaširin, Táňa a Musia čekají spolu s dvěma vrahy na popravu. Ve vzpomínkách se odsouzenci vracejí ke svým životům, které brzy skončí. Poznáváme tak jejich pocity a touhy, jejich postoje k otázkám života a smrti. Film získal v zahraničí několik ocenění, ale doma se, po ostrých protestech ze Sovětského svazu, ocitnul na dvacet let v trezoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Každým coulem umělecký film ideální ke strukturalistickému rozboru. Balada o siedmich obesených je díky tomu lehce odosobněná a zdánlivě silné téma formalistickým zpracováním tak trochu rozmělňuje, nicméně jedná se o snímek, v němž každý záběr, pohyb kamery, slovo a střih je nositelem významu na rovině denotační, konotační a narativní. Hollého dílo předběhlo dobu a je ostuda, že až na pár fajnšmekrů zůstává divácky opomíjeno. ()
Velice zajímavý počin slovenského režiséra Martina Hollého nabízí psychologický náhled do sedmi hlav, které se co nevidět budou houpat na provaze. Co se honí v myslích lidí odsouzeným k smrti, co je motivovalo k jejich činům, za které teď ponesou následky, utržky z jejich zatýkání, to vše naleznete v této hodinové adaptaci povídky Leonida Andrejeva, kterou rozhodně můžu doporučit ke zhlédnutí! A jen taková malá poznámka závěrem – Emília Vášáryová byla kus! :-) ()
Výborně uchopená předloha ve všech složkách - opulentní kamera, velmi sofistikovaná střihová práce přinášející několik velmi působivých momentů, mrazivá hudba využívající dětský sbor, oproštěné dekorace. I přes řadu formálních impulsů dílko působí neefektně a zcela přirozeně. Paradoxně pro mě byla jediným problémem sama předloha, různé přístupy ke smrti působily zajímavě, avšak snaha dodat jim psychologické pozadí byla poněkud zkratkovitá. Děj tak na mě působil rozklíženě až do poslední rozsáhlé scény popravy, jež byla doslova útokem na emoce umocněným jedinečným hereckým vkladem zúčastněných. Zde skutečné dílo dostálo své pověsti a nabídlo jeden z nej okamžiků československé tvorby let šedesátých. Zde už poněkud abstraktní charakter předchozích monologů a vizí dochází skutečného naplnění, stává se ryze citovou záležitostí, pochopitelnou jen v hlubinách prožitku. Oslavou lidství navzdory všem překážkám. Toto dílo muselo navzdory své drásavosti v době prvního (a na dlouhou dobu i posledního) uvedení působit velmi povzbudivým dojmem. ()
Hollý obohacuje veľmi jednoduchý príbeh o retrospektívy a názory, prezentované často v komentároch postáv. Je jasné, ako to celé skončí, nepríde žiaden telefonát z vyšších miest, žiadna deus ex machina v hodine dvanástej. Ale je to práve či už formálne podanie, alebo efektívne navodenie existencionálneho strachu zo smrti, prečo je film tak vysoko hodnotený. Je jedným z najdepresívnejších slovenských filmov vôbec a to pri povedomí verejnosti o depresívnosti sk filmov všeobecne je čo povedať. Sympatické je, že sa Hollý s Vichtom nerozhodli umelo naťahovať na obligátnu hodinu a pol, film tak má spád a zároveň v ňom nič nechýba. ()
Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou. Působivou obrazovou formou, bez takzvaného poetického oparu, s jasným důrazem na silnou melodii Liškovu, natočený film o strachu, bolestech duše, o tom, že lidský život, třebaže nedokončený, má smysl, je-li uskutečňován svobodně. Tím, že jej tehdy, v době nanejvýš příznačné pro tento nevyslyšený apel, novodobí uzurpátoři svobody zapověděli, odsoudili se de facto k trestu nejvyššímu – k usvědčení sebe sama. ()
Galéria (13)
Fotka © Archiv STV / Elena Hronská
Zaujímavosti (7)
- Při závěrečné scéně popravy jsou několikrát vidět detailní záběry oprátek. Lano je syntetické, z Lanexu, s osmičkovým uzlem. Děj filmu se odehrává v r. 1905, polyamidová lana se začala vyrábět až o několik desetiletí později. Běžný byl v té době konopný provaz s katovskou smyčkou. (Babinicz)
- Pri nakrúcaní scény, kde nesú Musiu (Emília Vášáryová) v rakve, herečku takmer prizabili, nakoľko im truhla aj s herečkou spadla. (Raccoon.city)
- Ve scéně, v níž vedou odsouzence k šibenici, jsou lana s oprátkami volně přehozena přes břevno a konce lan jsou někde na zemi. Při záběru na visící těla již žádná lana vidět nejsou. (Babinicz)
Reklama