Capra cu trei iezi

Vcelku podařená verze pohádky O neposlušných kůzlátkách. Žena na samotě u lesa vychovává tři syny. Dva jsou líní spratkové, až si jeden vzpomene na Popelku, kde ale byly sestry nevlastní, a navíc šikanují nejmladšího, jak už to bývá. Když se dostanou do nebezpečí, dokážou uzavřít příměří, nejmladší však má v jejich rozhodování poslední slovo. A za chyby se platí! V pohádce nakonec vše dobře dopadne, tedy v původní verzi podle bratří Grimmů z roku 1812 (zde ale byla použita rumunská verze od Iona Creangy z roku 1875), tady už to tak jisté není. A protože matka rozhodně nehodlá nechat věci v rukou Božích, chystá se odplata. Starozákonní oko za oko a zub za zub hrají prim. Pouštěl bych to dětem před spaním, ať ví, co je může potkat. Ostatně tahle pohádka, stejně jako třeba O třech prasátkách, se vymyká, protože pohádky byly původně určeny dospělým - zobrazovaly jejich svět plný sexu a brutálního násilí a touhy po spravedlnosti. Příběhy kůzlátek i prasátek ovšem měly výchovný charakter podobně, jako třeba Smolíček. Těch pro dospělé byla ale většina. Pěkný vizuál a temná hudba. Jedny z nejnapínavějších scén jsou cesta do kadibudky a židlička pro hosta. 3,5* p.s. na internetu lze dohledat záběry chlapce s rozříznutým hrdlem... (06.07.2023)

Ve stavení na samotě u lesa žili byli tři bratři se svojí matkou. Ta však musela jednoho dne odejít do města a bratry zanechala samotné. U stavení se objevil záhadný cizinec který začal bratry ohrožovat. Za mě vskutku povedený převedení rumunský pohádky do hororovýho hávu. Má to svoje kouzlo, svoji atmosféru a v patřičných chvílích notnou dávku napětí. (09.07.2023)

Zajímavá atmosferická evropská jednohubka, která potěší nejednoho milovníka slowburn hororů z rurálního prostředí připomínající trochu The Witch z roku 2015. Těch dětí mi sice líto nebylo a uvítala bych klidně i trochu explicitnější gore a zatlačit trochu na pilu, ale jinak to uteklo pěkně a hlavní housel hrála prostě funkční řemeslná stránka navozující hutnou atmošku, což mi bohatě stačilo na ty slušné tři hvězdy. (26.09.2023)

„Chodí Rumun okolo, nedívej se na něho.“ Jako gastarbajtři tedy nic moc (pamatuju je z Alfmeieru), ale se sekerou a dětmi to Rumuni umí. Chatrná chaloupka, v ní jako noc ošklivá maminka a tři synáčci. Nejmladší byl hodnej, skromnej a pracovitej, prostě blbec, dva starší, typu Ceaușescu, byli chytřejší. Jen se flákali a rostli pro šibenici. Rodina byla chudá tak, že i kostelní myš proti nim byla Onassis. OKÉNKO PASTOUŠKY: [][] Co všechno neměli: ≡ Neměli koně, neměli kozu, neměli jedinou ovečku, neměli ani krávu. ≡ Shrnuto, u pastoušky se nepáslo vůbec nic. ≡ Na okně neseděla kočka a venku nehlídal pes. To ale nevadilo, ukrást stejně nebylo co. [][] Tři věci přece jen měli. Mámu bez autority, hroznej hlad a děsnej pech. Kdosi jim ze sýpky udělal kůlničku na dříví a spálil poslední pytel plesnivé kukuřice. Podezřelých, pravda, nebylo mnoho, neb kromě mámy a tří dětí byla ve filmu už jen jedna jediná postava. Nejvíc mě rozsekala scéna Capry s Lupulem a vágusova  žádost... o ruku! Docela chucpe a SPOILER, když uvážíme, že už jí sežral dvě děti. Zůstaly jí jen dvě hlavy a oči pro pláč. A za dveřmi... „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka. To jsem já, váš Omnibus a nesu vám tři hvězdy.“ (12.07.2023)

Netušil jsem, že se dočkám chvíle, kdy někdo dorovná, ba překoná (to berte s rezervou), hororovou atmosféru pohádek bratří Grimmů, Vojtěcha Martínka a Čarodějova učně. Tím méně jsem něco takového čekal od Rumunů, protože jejich pohádky neznám, takže jsem na podobný zážitek nebyl jaksi připraven. Abych uvedl své hodnocení na pravou míru, musím přiznat, že šlo spíše o tříhvězdičkový snímek, který jsem svévolně povýšil z důvodu, k němuž se dostanu později. S příběhem jsem neměl problém, atmosféra byla nádherně pochmurně bezútěšná, ale přes všechny klady mě trochu zklamalo tempo. Děj se zkrátka nejednou tak trochu táhl, takže jsem měl opakovaně pocit, že čekám na něco, co musí každou chvíli přijít, jen abych následně zjistil, že si budu muset počkat ještě o něco déle. S lepší dynamikou by to byl mnohem hodnotnější zážitek. Má verze byla navíc krajně bizarní, protože původní rumunské znění bylo nedokonale překryto ruským nesynchronním dabingem a já jsem si k tomu četl české titulky (velice kvalitní, musím říct, klobouk dolů). No, byl to slušný bizárek, který ale nepřebil fakt, že šlo o opravdu svéráznou úpravu pohádky O kůzlátkách, jež nezapřela značný výchovný potenciál, za který jsem přidal čtvrtou pěticípou. Takovéto pohádky by totiž sice mohly v dětech vyvolávat neurózy, s velkou pravděpodobností by ale pochopily důsledky neposlušnosti vůči rodičům, i to, jak má vypadat adekvátní trest za páchání zla. Jedna samota, pět herců a jaký slušný výsledek. / Poučení: Pokud smísíš vápno, krev a vodu ve správném poměru, dostaneš jemně růžovou. (05.11.2023)