Pilní zloději

Príbeh sa síce drží ošúchanej schémy lúpež-zrada-pomsta, ale herecky presné (Keitel ako cool badass, Dorff ako hajzlík) a so štýlovým noirovým lookom (klaustrofobická kamera pracujúca s podhľadmi a umelým svetlom pripomenie staré noirovky) a noirovým feelingom (trúbkový podmaz). Ja som sa bavil a zbehlo mi to! (20.12.2017)

Gangsterka Pilní zloději z pochopitelných důvodů tak trochu zapadla. Režisér John Ivin se nikdy neprojevil jako výrazný režijní talent a především Pilní zloději snadno zapadli mezi výraznějšími gangsterkami typu Sbal prachy a vypadni. Pilní zloději jsou v podstatě přehlížení z pádného důvodu, přesto je ovšem krátkozraké je obvinit ze statusu filmové blbosti. I přes to, že má k dokonalosti tahle gangsterka přeci jen daleko.   Pilní zloději byli už v roce 1997 gangsterkou ze staré školy. To se dá přeložit v tom kladném i záporném významu. Na jednu stranu jsou tak Pilní zloději určitě solidní poctou zastaralým gangsterkým žánrovkám, zároveň je z nich ovšem pocit starých gangsterek cítit až příliš. Režisér John Irvin přitom očividně dává samostatné látce co největší péči, ani ta ovšem nezabrání pocitu, že jsou tvůrci tak trochu bezradní.   Od gangsterky jako Pilní zloději se dá těžko očekávat něco jako přelomový příběh, kromě něho ovšem chybí i ta audiovizuální rafinovanost a hravost. Pilní zloději tak mají daleko k gangsterkám Guye Ritchieho a ještě o poznání více k gangsterkám Martina Scorseseho. Irvin sice dokáže očividně prodat jisté momenty, chybí mu ovšem ona výrazná osobitost. A už i kvůli její absenci mají Pilní zloději k vrcholům svého žánru opravdu daleko.   Obsazení je ovšem solidní. Jak vždy super Harvey Keitel, tak i herecky nedoceněný Stephen Dorff a i ten Timothy Hutton. Každý do své role ideálním způsobem sedne, dostává své výrazné momenty a dokáže svůj charakter solidně prodat. Keitel, Dorff i Hutton jsou ve svých rolích uvěřitelní a v případě jejich castingu chyba určitě není.   Jen ten scénář je jednoduše slaboučký. Těží z klasické gangsterké zápletky, které ovšem nedá cokoliv navíc a navíc se vydává tou nejméně zajímavou cestou. Ve finále tak vzniká slušná gangsterka, které ovšem chybí audiovizuální dravost, výraznější tvůrčí pojetí a celkově něco neskutečně zajímavého a dech beroucího.     Pilní zloději jsou určitě slušně natočenou žánrovkou, které ovšem chybí důvody k její zapamatovatelnosti. Irvin měl očividně nakoukáno, nestačilo mu to ovšem k tomu, aby dodal Pilným zlodějům něco navíc. Slušná pocta starým gangsterkám, které ovšem víceméně chybí vlastní rukopis..... (09.06.2021)

Příběhů na téma akce - podraz - pomsta jsou mraky. Tento snímek se, bohužel, vydal tou nejotřepanější cestou, při které potěší snad jen buldočí vytrvalost rozstříleného Roye. Zkrátka snímek, kterému k průměrnému hodnocení nepomůže ani svíjení Lucy Liu u striptérské tyče, jsem nucen považovat za ztrátu času. I když na druhou stranu už jsem ztratil hromadu času sledováním ještě mnohem nezáživnějších šmakulád. (25.10.2013)

Takové filmy se už dneska netočí, povzdechnul jsem si po velmi pozdní projekci filmu, o němž bych nikdy nepředpokládal, že jej v karlovarských prostorách uvidím. Gangsterka o muži, který má sice už svá léta, ale jeho pomstě nikdo nezabrání, zpracovává nejklasičtější příběh žánru až nevídaně staromódním stylem, kdy se drsní hrdinové nezdržovali sexuálními dobdrodružstvími a se zarputilým výrazem v tváři nelítostně rozkopávali držky padouchům. Sebedestruktivní povaha, buldočí trpělivost, léta praxe a drsné hlášky v koutku úst... Harvey Keitel se chopil role s evidentním potěšením a je radost na něho koukat, když přes všechna zranění a překážky postupuje stále vpřed špínou velkoměsta, ulicemi, které jsou temné více než jen nocí a zpoza každého rohu může kdykoliv vyskočit bastard, co vám vrazí nůž do žeber. Kdyby se ve filmu neobjevovala současná auta a notebooky (výborná scéna!), mohlo klidně Průmyslové město vzniknout v padesátých letech, kdy se noirové gangsterky těšily největšího rozkvětu své slávy. Režisér John Irvin vystřihnul unikátní kousek, který se legendárním vzorům blíží ještě mnohem víc než Helgelandova Odplata... (23.07.2004)

Vďaka brilantnej audiostope (náhle industriálne vpády do hudby, jazzová trúbka vystihujúca temnotu a skazenosť mesta, podtrhnutá v ruchovej línii často prítomnými sirenámi policajných áut) je samotné mesto popri presných hereckých výkonoch ďalším nezabudnuteľným, i keď vedľajším aktérom deja. City of Industry je priamočiarým, nekompromisným, ale o to úprimnejším pozdravom z konca storočia smerom k old-school noirom z ich "zlatého" obdobia o polstoročie dozadu. Čistý koncentrát, bez postranných prímesí, "malý" film a silný divácky zážitok. (21.02.2006)