Let domov

MGP

Chápu, že někdo, kdo se vyzná, hůř skousne faktografické nepřesnosti, ale tvůrci Good Old Czechs prostě nestavějí na faktografii, ale na prožitku. Proto shromáždili tolik unikátních, často dosud neznámých záběrů z válečných let, ale nezařadili "ani políčko" z filmů o Fajtlovi. A přiznám se, že výtce, že záběrů letadel je tam jako šafránu, moc nerozumím.

MGP

Zajímavý text, díky za to.

Není to asi na formát externí recenze, tak pár řádek od p. Jana Čecha dávám do diskuse. 

Víte, co to je promarněná příležitost? Když se třeba natočí film o lidech, kteří dlouho čekali na uznání, které si bezesporu zaslouží. Good old Czechs byl inzerován jako pocta pánům Faitlovi a Jánskému. Tomáš Bojar natočil neuvěřitelný film. Hodinu dvacet koukáte na guláš o ničem.
Na začátku sedmdesátých let jsem dělal s oběma pány rozhovor. Pana Fajtla jsem si pamatoval, když chodil po Ruzyni v uniformě RAF a bavil se tím, jak to komunisty štve. Na začátku normalizace mu to komunisti spočítali a on, kterému salutovali posádky západních společností, byl odejit. Pan Fajtl byl veselý pán a dobře se s ním povídalo. Ochotně mi pózoval pro fotografování.
Pan Husmann, tak se ve skutečnosti jmenoval Filip Jánský, byl pravým opakem . Jenom ho dostihnout byl problém. Nakonec tomu chtěla náhoda. Maminka mé první lásky s ním pracovala v Hydrometeorologickém ústavu v knihovně. On tam dělal překlady pro technické informace. Já jsem si tam chodil prohlížet Interavie. Byl se podívat na toho exota, který si tam listoval ve švýcarském leteckém časopisu. „Honzo, víš kdo to je?“ „Netuším, proč?“ „To je Richard Husmann, který napsal Nebeské jezdce, tedy pod jménem Filip Jánský.“
Hned druhý den jsem si vzal blok a běžel jsem do Vrchlického ulice do knihovny. „Prosím vás, co byste o mě psal? Nejsem hrdina, bolševici po mě jdou. Za války jsem jen chlastal a šoustal, to není žádné hrdinství. A byl jsem samej průser. Proto jsem byl neustále degradován. O mě nepište, není co. Jo knížku vám podepíšu, když to musí bejt.“
Po setkání s panem Fajtlem to byla studená sprcha. Začal jsem o Wellingtonu, vyhrabal jsem všechno, co jsem měl v paměti. Vyprávěl jsem já jemu, jak se u nás scházeli piloti RAF po šedesátém roce, když je konečně komunisti pustili z lágrů. Zaujal jsem ho, když jsem mu vyprávěl, že na zahradě jsme měli na stromě kokpit welouše a létali jsme nad Emden, Hamburk, Berlín, uhýbali jsme flaku. Večer jsem pak seděl v knížkách od Louckého, který k nám chodil, od Fajtla a jiných, které vycházely na konci čtyřicátých let.
„Ty musíš být také magor!“ Ledy byly prolomeny! Začal vyprávět a nebyl k zastavení. Úžasný zážitek! O diktafonu se mi mohlo akorát zdát. Nestačil jsem si zapisovat. „Ty si to píšeš? Proč?“ „Pane Husmanne, já jsem měl vaše příběhy místo pohádek večer před spaním. Dědeček mi to vyprávěl. Já letadla miluji a vlastně nic jiného neznám. Proto si vás velice vážím. Napsal jste nejlepší knížku o letecké válce!“
Jeho příběhy se diametrálně liší od toho, co je ve filmu. Film je pojednán jako vyprávění obou protagonistů. Text je vytržen z jejich knížek a čtou je dva neumětelové, kterým není místy rozumět, naštěstí tam jsou anglické titulky. Tvůrci nějak pominuli fakt, že Filip Jánský neexistoval. To, že létal u Coastal Command s Liberátorem než šel do Ruska, to nějak pominuli. Pominuli, že měl nehodu se Šturmovikem, při které se popálil a díky tomu se dostal do Prahy do nemocnice dřív než ostatní piloti.
Záběrů letadel je tam minimum. Existuje barevný film o panu Fajtlovi i černobílý. Ani políčko z těchto filmů tam není. Vůbec záběrů letadel je tam jako šafránu. Zato jsou tam nesmyslné dlouhé záběry, jak v Praze rozebírají barikády. Netuším, co s tím oba pánové měli společného.
Film je prostě promarněná šance vzdát hold hrdinům. Podle titulků na konci filmu na tom dělala půlka Prahy. Jestli máte rádi oba pány a víte o jejich životě něco, nechoďte na to a za ušetřený peníz si dejte panáka na jejich zdraví! Zaslouží si to. 

na príspevok reagoval Suggy, Ony