Idol

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Fetišisticky ji sledujeme od samého začátku, hned prvním záběrem si ona i Sam Levinson diváka dokonale omotá kolem prstu. Bradavky musejí ven, takže puritána je třeba zavřít na záchod, ovšem někým zveřejněná fotka se spermatem na obličeji už je pro tým poradců a manažerů, kteří ji bedlivě sledují při trénování taneční sestavy, větším soustem. Určitě se budeme snažit dostat hlouběji (někdo doslova) k ústřední Jocelyn, která evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…). Uvidíme, jak se tenhle pokus o satiru showbyznysu rozjede. (15.06.2023)

Je emočně vratká, má bolesti z otlačených prstů, krvácí, na stehnech jí museli maskérky zakrývat jizvy a navrch volá zesnulou mámu… Tohle natáčení provokativního (jak jinak) videoklipu bude náročné pro všechny strany. A vlastně všichni z natáčení odcházejí sklesle, stejně jako sklíčeně až mdle vyznívá tahle epizoda. Protože dějově žádný větší posun nezaznamenáváme. A znovu ukázala Jocelyniny zakořeněné pochybnosti o sobě samotné. Zuřivá přehlídka Levinsonových úchylek každopádně pokračuje, nicméně jeho zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Navíc každý zkažený kus dostal v Euforii prostor k představení a rozjetí vlastní, poměrně zajímavé linie. Tady se prakticky striktně držíme jen Lily-Rose. A jejích předností. (16.06.2023)

Vážně se to těžko hodnotí. O toxickém prostředí hudebního Hollywoodu se toho moc nedozvíme. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné, protože teď to tady řídí egoistický pan Sobota-Neděle. Herecky to není z jeho strany žádná hitparáda, navíc úmysly a myšlenky tohohle výhružně se tvářícího manipulátora jsou schované pod prázdným výrazem a slizkým chováním. Scénář začal mizerně pracovat i se samotnou Lily-Rose, která je tu opravdu jen za vlhký sen pupkatých pantátů. Mnohé začne orálem okořeněnou cestou za nákupy a zakončí nepříjemně dusnou večeří plnou poloprázdných dialogů. Levinsonova Euphoria se na uzdě rozhodně nedržela, otírala se o násilí, hledání sama sebe, sociální média, drogy, traumata, nahotu, vrtkavá přátelství… přesto měla děj. Tady furt kloužeme po povrchu a jdeme „jen“ cestou odvážných a na sílu šokujících scén. A právě mnohé zajímavé náznaky z první epizody se už měly dávno někam posunout. Obzvlášť když má série jen pět dílů. (29.06.2023)

Polovinu epizody jsem koukal do mobilu, sledoval čas, cítil rozčarování, nakonec to ale jako celek kvalitativně zapadlo mezi ostatní díly. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art pokračuje, pan Sobota-Neděle stále komicky mdlý (tentokrát se zaměří i na „odemykání“ lidí), osahávačka u mikrofonu před ostatními asi bez komentáře. Jocelyn, jejíž hity, koncerty i uniklé nahotinky sledují miliony fanoušků po celém světě, se zavřela ve svém luxusním sídle, zkouší nové formy a chce „uniknout“ z role hledající se zpěvačky. Konečně ukazuje svůj charakter, konečně vystrkuje růžky. Zůstávají estetické záběry, nerušeně doprovázející hudba i božský pohled na Lily-Rose. Ale je to dost jiné, než jsem po první epizodě čekal a doufal. Tehdy rozehrané zajímavé náznaky jsou tytam. Jen zvláštně přešlapujeme… (03.07.2023)

Uff a máme to za sebou. A je sakra dobře, že šlo jen o pět epizod. Hodně bradavek, hodně luxusu, hodně svérázného vizuálu i hudebního mixu, ale také rozpačitého uchopení. Zatímco s Euforií se scenárista a režisér Sam Levinson vytáhnul, tady to vypadalo, že mnohé nechal na podlaze střižny a jeden den řekl hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. Jejich charakterový vývoj je minimálně zvláštní, přes jejich počet mi byly tak nějak šumák, upřímně jsem pětku úplně nepochopil. Jocelyn se po čtyři epizody dávala dohromady (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), aby se v té páté vytáhla coby solidní manipulátorka a vypočítavá potvora. Všechny ty (asi) záludně inteligentní myšlenky o zlém a chladném showbyznysu šly evidentně mimo mě. Po první epizodě jsem čekal něco jiného. (14.07.2023)