Onibaba

Luna svieti, samurajovia zomierajú, dievčatá s odhalenými prsiami utekajú popri vode, v trstí sa trochu mystifikuje a démonizuje, je tam jedna jama, čo je ako keby bezodná priepasť všetkého vojnového zla, ktoré príde na pokojné trstinové susedstvo a potom ešte Šindó dávkuje atmosféru aká bola možná len v 60 rokoch. Film, ktorý nie je ani horor ( pre dnešného diváka) ani nejaká psychologická dráma. Je to taký typicko atypický príbeh dvoch žien, ktoré vedia skákať a utekať, niekoľkých smrtí a štipky erotična. Hajašiho hudba sa ale hravo vyrovná desivým soundtrackom zo súčasných hororových skvostov. A za mňa parádna vec, čo nestarne ale dozrieva ako to povestné víno, ktoré nemá s týmto filmom absolútne nič spoločné. (08.03.2017)

Onibaba je jeden z mála príkladov vo filmovej histórii, kde sa podarilo na minimálnej filmovej ploche (myslené vo všetkých smeroch) natočiť perfektne fungujúci film svojho žánru. Je to dôkaz, že na natočenie dobrého filmu stačí mať k dispozícii dobrý scenár, potom stačí ho už len správne uchopiť, netreba mať finančné prostriedky na viac hercov, ako je treba a prostriedky na dekorácie a architektúru. Japonci mali po druhej svetovej vojne vo svojich žánrových filmoch na čo reagovať a prejavilo sa to aj v tomto "takmer" horore. (05.08.2012)

Vzhledem k tomu, že jsem byl asi první, kdo ten film tady měl, dělal jsem k němu české titulky a napsal jednu z prvních recenzí, je mi pořád divnější, že můj koment a hodnocení chybí. Ale nic, nebudu tu bulet a napíšu to znovu: GENIÁLNÍ!!! Možná, že netradiční pojetí rákosových lánů nebo šustivý sykot větru nad hladinou močálu, snad ten pocit zmaru na dně hluboké jámy, anebo prostě jen obyčejná uhrovitost nezralých děcek a zralá suchost nás, zasvěcených, řeže jasný rozdíl mezi námi nahoře a jimi dole:-) (25.11.2011)

Zlá doba nutí ke zlým činům. Celková zoufalost prostředí, je základem výborné atmosféry celého filmu. I když život má v těchto místech, pro někoho těžko pochopitelný, nicméně jasný smysl, existují touhy a žádosti (hlavně tělesné) pro které může člověk rozbít i "přátelství", nutné k přežití. To poté vede k dalším, ještě zoufalejším činům. Náročný, ovšem jedinečný snímek. (28.12.2012)

Šindóův film je podobenstvím o lidech přinucených z vnějších politických (válka) a sociálních (bída) důvodů konat zlo a případně za to nést trest, pokud jejich vina překročí určitou hranici. To je vidět na příkladě matky, ze které se na konci filmu stává na okamžik sám démon, a po sejmutí masky je navíc stižena zánětem kůže na tváři. Oproti tomu je její snacha nevinná alespoň ve své čisté animální sexualitě . Metaforicky se pak obě ženy v samém závěru přes jámu plnou mrtvých samurajů přenesou (tj. přes své vlastní hrůzné činy) a budoucnost, která na ně čeká, je tak morálně otevřená. Číst film v kontextu japonské válečné zkušenosti a hirošimského traumatu se nabízí. Je ale podstatné, že Šindó tuto interpretaci přesahuje pronikavou (a cynickou) analýzou lidské pudovosti a Onibaba je tak obecně platným a mnohotvárným symbolem. (2x) (10.02.2007)