Les Valseuses
Going Places
Les Valseuses
Francúzsko,
1974, 118 min
Réžia:
Bertrand BlierKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Stéphane GrappeliHrajú:
Gérard Depardieu, Patrick Dewaere, Miou-Miou, Jeanne Moreau, Brigitte Fossey, Isabelle Huppert, Gérard Jugnot, Thierry Lhermitte, Rita Maiden, Claude Piéplu (viac)Obsahy(2)
Bezstarostná jízda a la française sedmdesátých let. Jean-Claude a Pierrot jsou dva cyničtí pobudové, chuligáni, zloději, neurvalci a mnoho dalších podobných přívlastků dostanou na své cestě po Francii. Co vlastně chtějí? Zahnat nudu, naplnit život bezbřehou provokací společnosti, šosáků a měšťáků, kdo ví. A možná to ani sami nevědí. Chvíli si nasazují masku misogynů, jindy něžných ochránců žen plných porozumění, někdy jsou to jen sprostí zloději. Dvojice Patrick Dewaere a Gérard Depardieu, oba téměř stejně staří, plují svou sebezničující cestou s perverzní grácií a vulgárním šarmem. Cestu jim zkříží divy francouzského filmu jako Jeanne Moreauová, Miou-Miou, mladičká Isabelle Huppertová a Brigitte Fosseyová. Režisér Bertrand Blier je synem zesnulého herce Bernarda Bliera. Proslavil se již v polovině 70. let jako tvůrce eroticky provokativních filmů, jejichž hrdiny jsou nejčastěji sexuálně frustrovaní muži. (Česká televize)
(viac)Zaujímavosti (24)
- Reedice DVD byla vydána 23. září 2008 a vydalo ji StudioCanal. Blu-ray edice od Orange Studio vyšla v roce 2021. (classic)
- Sergio Leone chtěl trojici znovu využít pro svůj film Chytrák a dva společníci z roku 1975, ale tohoto westernu se zúčastnila pouze Miou-Miou (Marie-Ange). (classic)
- Po smrti Patricka Dewaereho (Pierrot) 16. července 1982 se film v následujícím týdnu vrátil do první třicítky nejnavštěvovanějších filmů ve Francii, když již překročily hranici 5 milionů diváků, a v posledním červencovém týdnu 1982 se dostal do první patnáctky. V první třicítce se udržel až do poloviny září 1982. Buzíci nakonec zaznamenaly obrovský úspěch a ve Francii se na ně prodalo 5 726 031 vstupenek, z toho 1 148 239 v Paříži, což z nich učinilo třetí největší hit roku 1974 po Emmanuelle a Robinu Hoodovi. Ve Spojených státech a Kanadě film vydělal 771 540 amerických dolarů. (classic)
- Trailer k filmu je parodií na seriál Les Shadoks (od r. 1968). (classic)
- Některé pasáže z knihy, která vyšla v roce 1972, nejsou ve filmu uvedeny. V knize jsou uvedeny další informace o postavách: pětadvacetiletý Jean-Claude (Gérard Depardieu) se jmenuje Jean-Claude Beau stejně jako jeho otec (velmi pohledný muž v černém saku, vězeň, kterého nikdy nepoznal); rodiče jeho matky byli obchodníci na dělnickém předměstí (prodejna rádií, žehliček atd.) a ona je prostitutka (měla ho, když jí bylo 16, jeho otci 18). Pierrotovi (Patrick Dewaere) je 20 let a je o 15 kilo lehčí než jeho kamarád a sám se narodil „neznámé matce“. Marie-Ange (Miou-Miou), narozená v roce 1947, je dcerou Victoire a Grégoira Bretêcheových, hodinářů v Le Puy. Je hubená a má velmi malá prsa; své rodiče neviděla pět let, mezitím její otec zemřel. Pierrot je na rozdíl od filmu nejzdatnější v posteli a také on v jedné části příběhu sodomizuje Jeana-Clauda. Marie-Ange jim ostříhá vlasy nakrátko, aby je nikdo nepoznal. Ukradnou Porsche. (classic)
- Mezi hudebníky uvedenými v titulcích jsou kytarista Philippe Catherine, kontrabasista Guy Pedersen, bubeník Daniel Humair a pianista a varhaník Maurice Vander. (classic)
- V bookletu k CD se soundtrackem k filmu Bertrand Blier vypráví, že měl poměrně přesnou představu o hudbě, kterou chtěl pro svůj film, a přiznává, že spolupráce se Stéphanem Grappelim nesplnila jeho očekávání. (classic)
- Původně byl závěr filmu temnější, stejně jako v románu: Jean-Claude (Gérard Depardieu), Pierrot (Patrick Dewaere) a Marie-Ange (Miou-Miou) jeli v DS (kadeřníkově DS, které koupili Jacquelinini rodiče), když se pravé přední kolo, které Pierrot nechal upilovat, aby se kadeřníkovi pomstil, utrhlo a auto se zřítilo do rokle, kde postavy zahynuly. O zhlédnutí filmu požádal americký distributor, kterému se film velmi líbil a chtěl ho koupit pro americký trh pod podmínkou, že změní konec tak, aby byl šťastnější, protože mu postavy připadaly roztomilé. Střih byl změněn, a protože kopie ještě nebyly vytištěny, měl být všude stejný. Film tedy končil tím, že postavy projížděly autem, dokud neprojely tunelem, který pravděpodobně označoval hranici, a závěr ponechal na divákově představivosti. Bertrand Blier se tak vyhýbá vysloveně morálnímu konci a později prohlásí, že distributor měl nakonec pravdu. V době uvedení filmu do kin však Blier zdůvodňoval závěr takto: „Líbil se mi konec románu, protože jsem si myslel, že je filmový. Jakmile byl natočen, připadal mi pro film velmi literární. Tak jsem ho vystřihl. Každý divák si může dát takový konec, jaký mu vyhovuje.“ (classic)
- V roce 2014 Brigitte Fossey uvedla, že se při natáčení své scény hodně smála: „Gérard Depardieu (Jean-Claude) a Patrick Dewaere (Pierrot) byli dva klauni. Bylo těžké udržet vážnou tvář. Patrick hrál v Café de la Gare a byl zvyklý improvizovat. Gérard je rozený improvizátor, vymýšlí si život, každá jeho věta je rabelaisovská, zelená, chamtivá. Smáli se jeden druhému nahlas a celý tým, dokonce i Blier, se smál nahlas. Takže natáčení této scény, která jde velmi rychle, nám zabralo tři dny.“ (classic)
- Ve scéně, kdy postavě Brigitte Fossey Pierrot (Patrick Dewaere) saje prsa, se herečka, která do role vklouzla, „nebála“, ale Bertrand Blier vzpomínal na okamžik, kdy se herečka trochu vyděsila, protože se jí trochu zatočila hlava, když se ocitla mezi dvěma muži, z nichž jeden ji sál a druhý ji zezadu dráždil. (classic)
- Ačkoli bylo natáčení velmi profesionální, bylo plné nepředvídatelných událostí. Gérard Depardieu (Jean-Claude) a Patrick Dewaere (Pierrot), kteří se chovali značně bezohledně, se po natáčení scény, v níž měli odjet, vybourali. A co víc, nekontrolovatelné chování obou herců vedlo k dvoutýdennímu zpoždění v harmonogramu, což vyústilo v hrozbu produkce, že natáčení zastaví. (classic)
- Film se natáčel od 16. srpna do 8. října 1973 a to mj. v oblastech Valence (Drôme), Rouen (sekvence kolem věznice Bonne-Nouvelle), Le Touquet, Stella-Plage (Pas-de-Calais), Luc-sur-Mer (Calvados), Caen (sekvence u vchodu do Monoprixu), Guilherand-Granges (sekvence u supermarketu Mammouth, ze kterého se v roce 1998 stal Auchan), Eymeux a 3 km podél staré Route Nationale 92. (classic)
- Brigitte Fossey hraje vedlejší, ale výraznou roli mladé matky ve vlaku v jedné z nejslavnějších scén filmu. Protože scénář shledala „vynikajícím“, neváhala ani vteřinu, zda do toho půjde. Její agent, který scénář od mladé herečky dostal, se jí však marně snažil natáčení filmu rozmluvit, zatímco její otec by jí nikdy neodpustil, že v něm hrála. O své postavě Fossey uvedla, že chtěla tu dívku bránit, protože pokaždé, když otevřela pusu, ve scénáři stálo „ta holka říká, trochu hloupá...“, „ta holka trochu naivka odpovídá...“, a říká, že jí připadalo opravdu zajímavé hrát a bránit takovou dívku, protože takové dívky mají své zkušenosti jako všechny ostatní. Představuje si ji na konci měsíce bez peněz, bývalou prostitutku, která se vykoupila tím, že se vdala, a prohlašuje, že pro její postavu je bankovka pod nosem jako nástroj ďábla pro ni. (classic)
- Jednu z menších, ale pozoruhodných rolí ve filmu, Jeanne Pirolle, dostala Jeanne Moreau, jejíž přítomnost v obsazení uklidnila investory, kteří uvolnili peníze potřebné k natočení filmu. Moreau po přečtení románu původně odmítla ve filmu hrát, ale po přečtení scénáře souhlasila. (classic)
- Na roli Pierrota (Patrick Dewaere) uspořádal Bertrand Blier konkurz s herci z Café de la Gare, včetně Colucheho a Patricka Dewaereho. Dewaere se Blierovi velmi líbil a absolvoval s ním několik přesvědčivých kamerových zkoušek, ale hledal jiné představitele, protože se mu zdálo, že herec je stejně silný jako Gérard Depardieu (Jean-Claude). Produkční společnost navrhla Francise Hustera a Jacquese Webera, ale Blier se obrátil na Colucheho, s nímž natočil postelovou sekvenci s Depardieuem a Miou-Miou (Marie-Ange). Ale nepřesvědčen Colucheho výkonem se Blier vrátil k Dewaereovi a obsadil ho, přesvědčen o jeho talentu a charismatu pro tuto roli. Byl to dokonce Dewaere, kdo přišel s argumentem, jak zdůraznit výškový rozdíl mezi ním a Depardieuem, a řekl režisérovi, který nápad přijal, že se postaví za Depardieuovo rameno, aby „vypadal menší“. Před začátkem natáčení se Dewaere a Miou-Miou pojistili a řekli Blierovi, že jsou pár. (classic)
- Obsazení Jeana-Clauda (Gérard Depardieu) a Pierrota (Patrick Dewaere) se ukázalo jako obtížnější, protože Bertrand Blier chtěl duo „à la Laurel a Hardy“ s vysokým a nízkým mužem. Pro roli Jeana-Clauda chtěl Blier „jemného herce, křehkého darebáka“. Gérard Depardieu, jehož filmová kariéra se skládala z vedlejších rolí, právě četl román a snažil se vnutit jeho autorovi. Blier však měl pocit, že herec neodpovídá jeho představě o postavě kvůli své „drsné“ stránce. Depardieu přesto dělal vše pro to, aby ho přesvědčil, denně navštěvoval producentovu kancelář a přesvědčoval ho, aby mu roli dal. Přestože se mu to producent snažil rozmluvit, Blier si nakonec Depardieua vybral. (classic)
- Při výběru trojice herců do hlavních rolí si Bertrand Blier přál ideální obsazení a chtěl se obklopit neznámými herci. Miou-Miou si všiml při natáčení filmu Quelques messieurs trop tranquilles (1973) a zjistil, že je pro roli Marie-Ange ideální. (classic)
- Uprostřed psaní svého projektu se Bertrand Blier dozvěděl, že Henri-Georges Clouzot povolal pařížské scenáristy, aby napsali jeho poslední film. Blier se vydal za Clouzotem a vyprávěl mu svůj příběh. Clouzot byl však skeptický a odvětil, že „dnešní mladí lidé takoví nejsou“. Krátce po tomto setkání se Blier vrátil k práci a vyprávěl o tom svému okolí. Tehdy se zástupce Paramountu France ujal opce na práva a umožnil Blierovi pokračovat v realizaci jeho projektu. Přestože si Bertrand Blier představoval příběh ve stylu „série noire“ a odmítal napsat autobiografický román, vydal se s příběhem jiným směrem, ale myšlenku dvou mladých zločinců si ponechal. Román „Les Valseuses“ vyšel v roce 1972 v nakladatelství Robert Laffont a stal se bestsellerem. Týden po vydání knihy podepsal Blier smlouvu na její adaptaci pro filmové plátno, na níž se podílel Philippe Dumarçay. (classic)
- Navzdory počátečnímu špatnému přijetí kritikou si film získaly diváky: od okamžiku uvedení do francouzských kin 20. března 1974 byl film kasovně úspěšný, prodalo se na něj přes 5,7 milionu vstupenek, což ho zařadilo na třetí místo v ročním žebříčku návštěvnosti kin. (classic)
- Film je považován za jeden z nejkontroverznějších filmů francouzské kinematografie kvůli své vulgaritě, zobrazování sexuálních aktů, nahým scénám a morální nejednoznačnosti; ačkoli byl v době uvedení do kin tiskem přijat špatně, díky věhlasu, který si Bertrand Blier získal zbytkem své filmografie, se nakonec stal kultovním filmem u moderní kritiky. (classic)
Súvisiace novinky
Big Lebowski má hotový spin-off
09.07.2019
Chystaný spin-off ke kultovnímu filmu Big Lebowski od bratří Coenů (V nitru Llewyna Davise) nejdřív nikdo nebral vážně. Jenže teď se zdá, že film už je dávno natočen, vznikal totiž pod jménem Going… (viac)
John Turturro točí spin-off Big Lebowskiho?
18.08.2016
Před osmnácti lety šel do kin Big Lebowski, jeden z nejkultovnějších filmů bratří Coenů. Na dvojku nikdy nedošlo, ačkoliv se o ní často mluvilo (Jeff Bridges jí zrovna řešil na začátku srpna), teď to… (viac)