Buzíci

Nejsem až tak velkým fandou lidských parazitů, kteří pouze kradou, loupí, ničí a ubližují, abych si tento snímek řádně užil. Kromě toho jsem s nepřizpůsobivými občany v každodenním kontaktu, takže hloupé chování a pitomé kecy pro mne nejsou tím správným oddychem na večer. Ale abych jen nehaněl, tak sexuální scény mne spolehlivě rozesmívaly a když chlapci ve druhé polovině snímku poodkryli i to své lepší JÁ, tak to celkové vyznění příběhu bylo vcelku pozitivní. (10.04.2014)

Buzíci jsou i na dnešní dobu hodně šokující film, který v sobě míchá opravdu zábavnou komedii s jakousi kritickou výpovědí o dnešní době. Otázka absolutní svobody je doplněna úvahou o ztrátě nejdůležitějších lidských hodnot (láska, úcta k životu a vůbec k druhým lidem). Oba hlavní hrdinové jsou jakýmsi ztělesněním té pomyslné bitvy morálky s marností. Jean-Claud (vynikající Depardieu) a Pierrot (Dewaere) žijí spolu s Marie-Ange (Miou Miou) nevázaný, marnivý, zdánlivě absolutně svobodný a bezstarostný život plný sexu a zločinu, z pod povrchu spokojenosti s dosavadním bytím však probleskují jiskřičky bezvýchodnosti. Buzíci jsou šokující, ale v žádném případě nejsou vulgární! Většinou se všechno odehrává ve slovní rovině, ale i přímo zobrazované sexuální scény nejsou nijak samoúčelné. Bertrand Blier už je takový, jeho filmy mluví za vše - k natočení takového filmu byla potřeba odvaha. (27.09.2006)

Komedie z dob, kdy bourat tabu ještě stálo zato, kdy ještě bylo co bourat, kdy sexuální revoluce šedesátých let teprve doznívala... Místy to bylo nepravděpodobné až na půdu, místy režisér blbě vedl herce, ale to k takovéhle krásné anarchii asi patří. Tenhle filmek se dá vidět znova a znova, vždycky po několikaleté přestávce. Už kvůli těm interkulturním odkazům, výtvarným (impresionisté), filmovým (ledasco), literárním (Maupassant), historickým (omývání nohou v evangeliích)... Ano, ten film JE intelektuální chytristika, epatistní facka měšťákovi, ale umí to parádně schovat. Dva nenapravitelní kašpaři, anebo dva bezskrupulózní parchanti, anebo dva neodolatelní, téměř villonovští rošťáci? Ať si divák vybere. Mimochodem -- anglický název Going Places je stejně debilní jako čeští Buzíci. Co to nazvat třeba... Koule? Ale nenatočil Blier jiný film pod tímto názvem?? (09.01.2008)

Tak tento film je úchylárna prvního kalibru. Pro slabé nátury nedoporučuji. Dva mladíci, kteří mají chvilku po dvacítce si život užívají jak se patří, že je to na úkor ostatního lidu je netíží ani v nejmenším. Pierrot má hned ze začátku při konfliktu s majitelem odciziného automobilu smůlu v tom, že ho majitel postřelí do genitálií, to a psychika mu způsobí koplex, protože mu nářadí nefugnuje, jak by si představoval. Tento komplex provazí vlastně celý film. Snímek, jak jsem psal na začátku je plný úchyláren a zvrhlostí, životního stylu carpe diem, proto bych případné nadšení ze skvělého hereckého obsazení posadil až na druhou příčku. Doporučuji jen pro náročného diváka, ...nebo pro někoho, kdo si libuje ve zvrhlostech. (05.02.2009)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (03.10.2020)