Buzíci

Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%. (16.11.2013)

V první řadě tvrdá obžaloba moderní doby a především ztráty opravdového prožití čisté lásky. Na druhou stranu však též neskutečně zábavná a povedená komedie, u které vám bude smutno, až skončí. Depardieu a Dewaere jako dost sympatičtí výtržníci, kteří se zajímají jen o to, jak dostat kdekterou ženskou do postele a krádeže berou jako nezbytnou součást života. Vypiplaný a naprosto nabitý scénář, kde jeden nevázanější a šílenější kousek střídá druhý. Zpracovávání frigidky Miou-Miou je dost odvážné a koho zajímá Depardieuovo něžné pozadí, příjde si na své. Jsou tu samozřejmě i závažnější místa - poslední zážitek Jeanne Moreau, která se snad jako jediná ve filmu nesvlékla, "kojení" Dewaera i ochutnávání mladičké Isabelle Huppert, což je zase vyloženě lyrická pasáž. Krásný film, který se nemůže líbit snad jen feministkám. (31.08.2005)

Když u nějakýho filmu čtu, že je kontroverzní, šokující, provokativní a podobně, tak očekávám nějakou samoúčelnou pitomost, kterou nikdo nechápe, ale každej tady radši dá 5 hvězdiček, aby nebyl za blbce. V případě Buzíků to platí asi tak z poloviny. Jako celek to je celkem zábavnej příběh o putování dvojice zlodějíčků po Francii. Jenže abych pravdu řek, tak všechny ty scény, kde hlavní postavy pořád s někym šukaj (dokonce si to rozdaj i spolu) a nebo aspoň o šukání kecaj, mi připadaly poněkud zbytečný a spíš mě ve filmu rušily. A dívat se na nahou prdel Gérarda Depardieu ze všech možnejch úhlů mě taky zrovna nebere. Film mě moc nenadchnul, ale ani vyloženě nezklamal. Jinak to, aby někdo spáchal sebevraždu tak, že si strčí bouchačku do kundy a zmáčkne spoušť, to jsem ještě neviděl :-) (23.06.2008)

Když jsem čet jednu knížku o Gerardovi Depardieuovi, pomalu půlka z ní byla o filmu Buzíci. Říkal jsem si to teda bude asi maso, když i svobodomyslný frantíky ten film přived do varu. Musím však konstatovat, že o žádný extra kontroverzní dílko nejde, nebo možná šlo, ale dnešní doba onu potencionální kontroverzi šlupla. Z počátku jsou mě obě hlavní postavy velmi nesympatický a marně jsme hledal roli, kde se mě gerard hnusil víc než tady, tedy když nepočítám jeho reálnou epizodku na téma přátelství s panem Putinem, ale žádnou takovou jsem si fakt nevybavil. Film staví hlavně na divákově očekávání, jak to všechno s těma dvěma nakonec dopadne, co je však zajímavý, že čím víc film ubíhá, tím menší odpor jsem k těm klukům pociťoval a spíš mě jich začínalo bejt líto a ke konci jsem jim trošku tu svobodu a živočinost začínal i závidět. I když teda třeba scénu, kdy Patrick souloží s Miou-Miou a vedle sedí nahej Gerard a kecá mu do toho jak to má dělat aby Miou vyrajcoval, pak mu řekne ať ho do ní pustí, že mu to ukáže, aby následně řek, že ho to nebaví a že si nebude ošoupávat pinďoura, ať jde do ní zase on a Patrik po technický pauze opět nastupuje do Miou byhc v reálným životě asi nedal, nechci působit nějak upjatě, ale představa že souložím s holkou, vedle sedí nahej Gerard, kecá mě do toho a já mu řeknu "tak mě to ukaž" uvolním pozici, nastoupí Gerard, kterej si párkrát šukne řekne "takhle" a pustí mě zase zpátky do hry mě příliš nejracuje. Na druhou stranu mě ta scéna rozesmála víc než třeba společné očichávání kalhotek. (29.12.2013)

O existenci tohoto filmu jsem se dočetl v Houellebecqově románu Elementární částice, kde se píše, že atmosféru 70. let ve Francii poznamenal skandální úspěch filmů Fantom ráje, Mechanický pomeranč a Buzíci: tyto naprosto odlišné filmy měly všechny úspěch a ten nastolil komerční relevanci "mladé" kultury, založené hlavně na sexu a násilí, která v dalších desetiletích dobývala další a další podíly na trhu... Obecněji řečeno v roce 1974 zaznamenalo hnutí nakloněné uvolnění mravů významné úspěchy. To mě zaujalo, a když jsem navíc zjistil, že v tom hrají 2 mé velké herecké oblíbenkyně - Isabelle Huppert a Jeanne Moreau - zatoužil jsem to vidět. (Btw. zrovna u té dějové linky s Jeanne Moreau jsem ale dost trpěl - jednak jí tam tehdy bylo už 46 let a ty milostné scény s mladým Depardieuem a Dewaerem jsou strašně trapné a nepatřičné, a jednak mi i přišlo hrozné, co se jí v tom filmu stane). A musím říct, že ačkoli mám jinak na Depardieua obecně alergii, tak uznávám, že zde je vážně velmi dobrý, a jeho postava mi byla hodně sympatická, a vůbec celý ten film mi dost sednul, jeho bezstarostná atmosféra, humor, erotika, soundtrack, všudypřítomné citroëny DS, jakož i ten závěr, který je prostě kouzelný. "A co teď? Kam pojedeme? - Vím já. Neotravuj pořád. - Já jsem jen zvědavej, kam jedeme, nic víc. - Říkal ti, že neví. Tak ho neotravuj. - Neboj se, kamaráde, v životě se všechno srovná. Že nám můžou udělat díru do prdele? Vždyť už jednu máme! - Přece nemůžeme jenom jet a jet a nevědět kam, dokud nebude prázdná nádrž! - A proč ne? - Nejsi rád? - Není nám dobře? - Je. - V klidu. Na vzduchu. S ptákem bez pnutí. A postaví se, kdy se nám zachce." (29.04.2020)