Buzíci

Tak tento film je úchylárna prvního kalibru. Pro slabé nátury nedoporučuji. Dva mladíci, kteří mají chvilku po dvacítce si život užívají jak se patří, že je to na úkor ostatního lidu je netíží ani v nejmenším. Pierrot má hned ze začátku při konfliktu s majitelem odciziného automobilu smůlu v tom, že ho majitel postřelí do genitálií, to a psychika mu způsobí koplex, protože mu nářadí nefugnuje, jak by si představoval. Tento komplex provazí vlastně celý film. Snímek, jak jsem psal na začátku je plný úchyláren a zvrhlostí, životního stylu carpe diem, proto bych případné nadšení ze skvělého hereckého obsazení posadil až na druhou příčku. Doporučuji jen pro náročného diváka, ...nebo pro někoho, kdo si libuje ve zvrhlostech. (05.02.2009)

Mám z tohoto snímku velmi rozporuplné pocity, na jednu stranu je to moc hezky natočené a některé záběry jsou tak krásné, až se tají dech a zůstanou mi zcela jistě v paměti, navíc hereckému ansámblu se nedá nic vytknout, všichni jsou ve svých rolích skvělí, hlavní postavy hrají jak o život.. Na druhou stranu jsem se nedokázala naladit na vlnu obyčejných flákačů, sprostých zlodějů a v mých očích neurvalých vagabundů, zřejmě neumím obdivně vzhlížet k lidem tohoto typu.. Beru-li sdělení tvůrců jako oslavu svobody a přátelství, mohu to přijmout.. Budu-li však brát ústřední duo vážně, stane se neakceptovatelným, v žádném případě bych je ve svém životě nechtěla.. Navíc je velmi pravděpodobné, že nevlastním smysl pro humor, neb já se nezasmála ani jednou.. (06.06.2020)

Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše, nakonec můžeme mluvit zcela otevřeně, vždytˇ vše co je lidské nám není cizí a tak hned z kraje si přeložíme francouzský název filmu. No je to takový překladatelský oříšek, tohle to Valseuses, ve slovníku tento termín budeme hledat dost těžko, je to slangový obhroublý výraz pro varlata. Když nyní známe pravý autorský název filmu, asi tak už nějak pomalu začínáme tušit, že tento film ani po mnoha letech od jeho vzniku nebudou promítat na irském dívčím lyceu a že všchni co to zhlédneme utrpíme tu těžší, tu lehčí duševní újmu. Říci si viděl jsem to no a co! - si bude moci opravdu jen málokdo - takové už holt jsou filmy tohoto autora._____Režisér Bertrand Blier v Les Valseuses uvádí Gerarda Depardieua a Patricka Dewaere jako pár sociopatů, kteří se vydávají na anarchistickou cestu po Francii. Bylo by mylné považovat film za misogynistický i když nehoráznosti které se tam dějí ženám by k tomuto závěru mohly svádět. Daleko více je film libertariánskou ódou dekadence, písní nonkonformismu, vyznáním lásky vyděděným a finále v déesce opravdová hymna svobody a bezstarostnosti, je to provokující amorální svět Bertranda Bliera orámovaný uměleckou aurou. (25.06.2020)

Můj názor přesně souhlasí s Pohrobkovým, pokud ho ale zrcadlově obrátíme. Oba dva týpkové byli nechutní, odporní, po skončení filmu v člověku zůstane tak maximálně pocit hnusu. Jestli tohle má být komedie, tak já jsem papež (pro rozptýlení pochybností, papež fakt nejsem), tohle se jakémukoli humoru zdaleka vyhnulo. Bych chtěl vidět místní komentátory, co tomu dali vysoké hodnocení, jak by hýkali nadšením, kdyby se těmahle lidskýma odpadama setkali ve skutečnosti. Jak by se asi cítili, kdyby jednoho o půlnoci ošetřili a druhý by je coby poděkování okradl o peníze s temnou výhrůžkou, že když mu je nedají, navštíví jejich děti v ložnici. Ale je pravda, možná mezi náma běhají lidi, kterým se líbí, když jim někdo ukradne motorku, když je nevybíravě obtěžuje ve vlaku, kde cestují s kojencem, když je navštíví u nich doma a trošku je před sexem profackují... Navíc příběh ani moc nedrží pohromadě po logické stránce, je to přehlídka blábolů. Třeba ona "holičova přítelkyně" pochází patrně z jiné galaxie, netečně poskytne sex komukoli, kdo si řekne, nabídne i tomu, kdo si neřekne a maximálně ji vytočí doběla, když ji při tom nepolíbí. Ti dva s ní zacházejí hrubě, postřelí ji do nohy a ona jim přesto znova otevře, když ji přijdou navštívit. Pořád se jich pevně drží, i když ji párkrát vyráchají v potoce. Dál, kdo pochopil, proč se ona postarší dáma střelila do pohlaví, ať se přihlásí. Patrně si chtěla vynahradit to, že přestala menstruovat, já vím, zní to jako blbost, ale nic lepšího mě nenapadá. Taktéž bych poprosil, ať mi někdo vysvětlí, proč po sebevraždě téhle maminy ti dva počkají na jejího syna a odvedou ho k sobě kamsi na venkov (kde sebrali ten dům zůstává taky záhadou). Taky mi není jasné, kde vzala policie jejich popis a fotky po tom zastřelení policisty, a proč je začala stíhat až v tomhle momentu a né už při té události v hotelu, která musela připadat nezávislému pozorovateli jako jasná vražda. Ále, co bych se tím dál zabýval... Z filmu by měl zkrátka radost maximálně Frojd, protože režisér pojal příběh jako splnění svých sexuálních přání - potkat dívku, co dává každému, a zaučit nevinnou šestnáctiletou. (27.08.2013)

Mám docela rozporuplné a rozpačité pocity. Asi jsem poněkud prudérní, protože i když mi nahota a sex ve filmu nevadí, vadí mi, když se tak děje sprostě, bezcitně, jen pro ten samotný akt. A i když celkem chápu, že ti dva mladí zlodějíčci na nic jiného nemyslí, štve mě, jak jim ty pipiny lehce a bez odporu podléhají. Světlou výjimkou je epizoda s Jeanne Moreau, té jsem rozuměla a věřila jsem ji. Ona jediná také dokázala oběma hlavním protagonistům skvěle sekundovat i herecky. Jinak je to prostě taková pánská jízda. A i když Dewaere i Depardieu hrají jak o život, pořád jsem čekala na tu černou tragickou tečku na konec. A nedočkala jsem se. (22.07.2019)