Réžia:
Juan Antonio BardemKamera:
Alfredo FraileHudba:
Isidro B. MaizteguiHrajú:
Lucia Bosé, Alberto Closas, Bruna Corrà, Carlos Casaravilla, Otello Toso, Alicia Romay, Fernando Sancho, Manuel Arbó, José Prada, Antonio Casas (viac)Obsahy(1)
Celovečerní psychologické drama natočené v italsko španělské koprodukci vynikajícím pokrokovým španělským režisérem Bardemem. María José, manželka dobře situovaného Madriďana, přejela na výletě s milencem Juanem cyklistu. Milenci ujeli, aniž poskytli zraněnému pomoc. V nemocnici cyklista zemřel. O vině Maríe José nebylo jediného svědka, přesto však milenci mají obavy z prozrazení, protože Rafa, umělecký kritik a přítel a zároveň nepřítel každého významně postaveného člověka, vyvolá četnými náhodnými narážkami u Maríe José podezření, že snad něco ví nebo tuší. Maríi José se však podaří dosíci jistoty, že Rafa nemá o její vině nejmenší tušení. Tu však zase její strach ze ztráty společenského postavení, jména a dobrého života začne posilovat Juan, kterého okolnosti přivedly k hlubokému zamyšlení a k pocitu nutnosti přiznání. María José stojí před rozhodnutím: buďto její manžel, s nímž odletí na dalekou obchodní cestu, a tedy dosavadní způsob jejího života zůstane zachován; anebo Juan, který se chce udat, a tedy strhnout i ji do propasti to znamená ztrátu všeho. Sobecký charakter Maríe José volí první možnost a María José chladnokrevně zavraždí jediného svědka svého zločinu Juana. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (15)
Smrt cyklisty je snímkem, který vyniká jak po příběhové tak po technické stránce. Dějově jde o velice dobře vygradované psychologické drama, které klade na povrch otázku viny a výčitek svědomí, se kterými se každý z hlavních hrdinů vyrovnává po svém. Herecky je to výborně zahrané, herci netlačí na pilu a nepůsobí to až příliš uměle a kýčovitě. U technické stránky je nutné vyzdvihnout práci s kamerou a hloubkou pole, která je zde zvládnuta na jedničku. Zkrátka film, který rozhodně stojí za zhlédnutí nehledě na jeho rok vzniku. ()
„Jak to nakonec všechno dopadlo?“ - „Co všechno?“ - „Nedělej se. Ty potíže se studenty. Čí to byla vina?“ - „Moje.“ - „Co hodláš udělat?“ - „Uvést věci na pravou míru. Nakonec…se vše uvede na pravou míru.“ Jenže problém je, když to musíte udělat 2…Stačí chvilka a milenci řeší nejen tajnou lásku, ale ještě zabití člověka. Oba to však prožívají odlišně. Zatímco Juana pronásleduje svědomí, andělsky vypadající María má strach pouze ze ztráty pozice, pohodlí a luxusu. K tomu se přidá tlak žárlivého manžela, vyděračského kritika a nespokojených studentů, a oba milenci budou muset udělat zásadní rozhodnutí…Sžíravé drama působící dnes místy možná trochu naivně, ale pořád je to poctivá filmařina, která má co říct. Má své silné scény (např. rozhovor u klavíru, hra pohledů při flamencu, samotný závěr), z herců zaujme slizkost představitele Rafaela, Juanovo smíření či Mariina krása spolu s děsivou chladnokrevností mísící se s pudem sebezáchovy, a já hodnotím slušnými 4*. „Co bude s vámi?“ - „Nic. Nemějte obavy. Vše se v dobré obrátí.“ ()
Stěžejní dílo španělského neorealismu (cena FIPRESCI z Cannes) vychází z novinové zprávy a oproti svým italským protějškům není zasazené do prostředí společenské chudiny. Za (anti)hrdiny si volí dámu z lepší společnosti a vysokoškolského profesora. Napsáno hatmatilkou komunistů, k nimž se Bardem hrdě hlásil: smrt cyklisty zaviní příslušníci prohnilé buržoazie a nepracující inteligence. Lidmi z výrazně horších poměrů jsou teprve jejich oběti. Úvodní nehoda spouští vyrovnanou hru na důvěru, přičemž odcizení protagonistů nevyčtete z titulků, ale především z mistrné práce s hloubkou záběru. Nehledě na jeho politickou orientaci, Bardem umí vyprávět obrazem. A na rozdíl od jiných má co říct. 80% ()
Na začátku příběhu je zraněný cyklista. Na konci zmar a beznaděj. A mezitím sžíravý pocit viny za neposkytnutí pomoci kombinovaný s manželskou nevěrou. Nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl film, jehož název odráží děj celého filmu od první do poslední minuty. A to je možná v mém případě kámen úrazu. Ve filmu se toho totiž dějově mnoho neděje, přišlo mi to spíše jako sled scén, při kterém jsem neměl příliš pocit, že by se děj jakkoliv posouval. Měl jsem i problém orientovat se v postavách a celé mi to přišlo takové až příliš jednotvárné. Nepopírám určité kvality filmu, jen pokud není zajímavý děj, respektive pokud se v téměř každé scéně řeší smrt cyklisty, je to poněkud úmorné. [10. Noir Film Festival 2022] ()
Výborný psychologický příběh a španělská ozvěna italského neorealismu, která se přímo opájí exteriéry, ale zaměřuje se spíše na prostředí vyšších tříd, v nichž má tento příběh obav silnějších než vlastní svědomí své plnohodnotné místo. Přímo se nabízí srovnání s Krejčíkovým Svědomím, které je sice akademičtější, ale nějakým způsobem mě hlavně po příběhové stránce (komparace svědomí ve světě dospělých a ve světě dětí) oslovilo více i možná díky zcela opačnému konci. ()
Galéria (27)
Fotka © Tamasa Distribution
Reklama