Večerní úbor

Tomuto snímku kontroverze rozhodně nechybí, je to ještě explicitnější pohled do světa erotiky než v Les Valseuses. Už proto tohle nebude film pro každého. S dobrým katolíkem to sekne vo podlahu hned po prvním flákanci který schytá Miou-Miou v této silně misogynistické komedii. A to nemluvím o jasných odkazech na sexuální praktiky, u kterých by se červenaly i protřelé nymfomanky a do rejstříku úchylek jsem si poznamenal pár zajímavých poznámek_____Vše jde ještě o krok dále a do role sexuální hračky a oběti je postavena i slabá mužská postava velmi dobře zahraná Michelem Blancem. Zdá se, že Blier už ženy nepotřebuje ani v roli mučené oběti - misogynistická perspektiva dotažena ad absurdum. Možná je toto i zároveň hlavní slabinou filmu, kdy provokativní fasáda může u útlocitného diváka překrýt intelektuální obsah. Tato jet-black komedie s Gainsbourgovým soundtrackem (špičkový závěrečný jazzy-track) není jen jasná provokačka a další Blierova anarchistická lahůdka, je to i surrealistická fikce, která se umně prolíná do smutné každodenní reality. (20.02.2021)

Pár, který je už sám o sobě na dně společnosti, potká homosexuálního zlodějíčka, který se do silnější polovičky onoho páru zamiluje (samozdřejmě mu vzdoruje) (nějakou dobu). Ta slabší polovička se v průběhu filmu zase zamiluje do něho. Zbaví se jí tak, že ji prodá nějakému pasákovi. Jinak se celý film odehrává ve vykradených domech a na "lehkých" ulicích. Pointa je stryta v jedné kratičké větě v předposlední scéně. Z děje, který je uplně o ničem, dělá nečekaně kvalitní film geniální výkony tří hlavních hercí a zručná režie pana Bliera. (17.06.2005)

Ve své době hodně kontroverzní film, po jehož uvedení si prý celá Francie myslela, že Depardieu je na kluky... Není divu, když svoji roli zahrál dokonale, podobně jako Miou-Miou či Michel Blanc. Večerní úbor je hořká komedie, při které se člověk válí smíchy, ale na druhou stranu, jakmile mu to začne docházet, tak smích hořkne a v samém závěru, který je pro Bliera typicky absurdně laděný, se celý film zvrátí do protichůdné polohy a převáží ten smutek. Ostatně dějových zvratů je toto dílko plné. Snímek se odvíjí od mileneckého trojúhelníku Bob - Antoine - Monique, který je ale propojen jinak, než tomu bývá obvykle. Antoine miluje Monique, Monique touží po Bobovi a Bob svádí Antoina... Večerní úbor je film o homosexuálech, který je však zcela výjimečný: "Homosexualita, která je v tom filmu, nemá nic společného se všemi těmi gay kluby, s Jeanem Maraisem nebo s mediálně sledovanými homosexuálními svatbami. O takové homosexualitě se v médiích nikdy nemluví. Myslím, že ten film předběhl svou dobu nejméně o patnáct let," řekl sám Depardieu (z knížky Naživu)... Vyplatí se vyčkat do závěrečných titulků, protože závěr filmu opravdu dodává jiný rozměr, ačkoli pointa se dá tušit už předem. Večerní úbor je tak vážným konkurentem jiného Blierova skvělého díla - Buzici (20.10.2006)

Bertrand Blier se s kontroverzními tématy fakt nepárá. Co se stane, když si k vám v restauraci přisedne cizí muž? Může vám to změnit život a v podstatě i pohlaví? Tenhle film potvrzuje, že je to možné. Depardieu v roli podobné z Buzíků, Miou Miou v podstatě taky. Je to především sranda a já obdivuju, jak se Blier dokáže všem předpojatým vysmát do ksichtu. 80% (20.07.2014)

"Trans-homosexuální úchylnost skloubená s absurdním humorem, budící spíše pocit trapnosti..." Takhle jsem začal komentář k Večernímu úboru po prvním zhlédnutí v létě 2019 a můj názor na tento film se nijak výrazně nezměnil. Snad jen díky tomu, že jsem mezi tím viděl velkou část tvorby Bertranda Bliera, mě to s odstupem času už tolik nešokuje, neuráží, dokonce oproti původním dojmům už dokážu i přidat nějaké ty hvězdičky za pár vybraných kladů, zbyl akorát jenom ten pocit trapnosti a odporu. Vlastně by to mohlo být skvělé vyvrcholení jedné etapy Blierovy tvorby, neboť tu Blier shrnuje svá nejtypičtější témata a motivy (známé z Buzíků nebo Studeného bufetu), a kde jsem ocenil i obsazení některých herců z dalších režisérových dřívějších filmů, Jeana-Pierra Mariella (Calmos) a Bruno Cremera (Kdybych byl špion), kteří si zde vystřihli nezapomenutelné epizodky. Samotné dění mi spočátku připadalo občas i zábavné, atmosféra vytvářena nočním prostředím a netuctovou Gainsbourgovou hudbou se mi zamlouvala také, ale Blier se tu postupně snažil rozehrát co nejabsurdnější, nejšílenější a nejúchylnější motivy a propletence včetně výměn pohlaví ve vztahovém trojuhelníku, přičemž na můj vkus tu nejednou zašel za hranici zdravého a snesitelného vkusu. Ačkoliv se tvorba Bertranda Bliera u mě může zčásti těšit velké oblibě, Večerní úbor považuji nadále za Blierův menší exces, s nímž se až příliš utopil v samoúčelné výstřední provokaci. Slizký Michel Blanc mi tu byl neskutečně odporný. [45%] (11.03.2022)