Připravte si kapesníky

Na jednu stranu je to typický Blier, kdy se vše točí kolem premisy, která je neúprosně dovedena do absurdních důsledků. Ale při bližším pohledu jde o něco jiného. Muž chce vytrhnout svoji ženu z letargie, a nevadí mu, když se to podaří třeba i muži jinému. „Poslyš, a není ona prostě hloupá?“, ptá se zaraženě Dewaere Depardieua, když Carol Laure nezaujme ani svou sbírkou paperbacků a desek. V tu chvíli film reprezentuje typický mužský pohled (který přirozeně také vlastním), jenž si nepřipustí chybu. Ale Blier udělá v poslední třetině pozoruhodnou otočku. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví ještě nedospělý chlapec, který se do Carol Laure zamiluje a ona do něj, film zcela přehodí výhybku a najednou na vše nahlížíme ženským pohledem. Ten je úplně jiný. Vláčnější, ale nesmí v něm chybět cit, který je jediným klíčem k hlavní hrdince. Najednou Dewaere i Depardieau vypadají jako idioti, kteří se jen zabývali sami sebou a žádný skuteční cit ke své ženě nepojali. A ten „chlapec-věčné dítě“, kterému se Carol Laure jako jedinému zcela otevře, užaslým spolužákům vypráví. „Jaké je to uvnitř? Krásné, nechce se ti ven.“ Druhá dualita, mezi kterou film osciluje, je souboj Mozarta a Schuberta, kde na celé čáře vítězí ten druhý. Jeho "Maďarskou melodii" (tak se to česky asi nejmenuje, ale nenašel jsem to) si budu dlouho pamatovat. Mozarta zjevně poslouchají jen hlupáci :-) Ten film se z absurdity, vtipu, lehkonohé frašky změní na cosi jímavého a dojemného. Mluví o podstatě fatální lásky, jiným, ale vlastně podobným způsobem jako Blierův Nevlastní otec ze stejné doby.  Byl jsem uhranut. (10.10.2023)

Blier tentokrát satirizuje modernú uvoľnenosť, ale aj naivnú sladkú zamilovanosť. Raoul je oddane, až fanaticky zamilovaný do svojej ženy Solange, ktorá prechádza zložitým emočným obdobím. Lenže Raoul nie je len starostlivý zamilovaný manžel, ale je aj moderný muž svojej doby, takže ochotne nájde svojej žene nového milenca – telocvikára so slabosťou pre Mozarta. A tým sa začína absurdný príbeh o milostnom trojuholníku a nevinnej detskej zamilovanosti plný zbožňovania vyvolenej dámy. Úloha artificiálnej hudby je pozoruhodná. Samotný Mozart slúži nielen ako atribút pre postavu telocvikára Stéphana, no je aj všadeprítomným symbolom, ktorý má ale rôzne možnosti interpretácie: pre Stéphana symbolizuje nádej, pre naivného Raoula lepšie časy, pre Solange svet, ktorý už nechce obývať. Mozartova hudba má ale aj ďalší rozmer – niektorým scénam pridáva na sentimentalite, čo pomáha výslednému efektu satiry; niektoré pozdvihuje a evokuje v nich čistotu zámeru a tiež po celý čas pripomína, že sa pozeráme na film, ktorý nemusíme brať vážne – sladké slová zbožňovania vyvolenej dámy v kombinácií s Mozartom pôsobia nadmieru štylizovane až manieristicky. Samotný záver, kedy Mozarta nahradí Schubert je skvelo koncipovaný – Schubert sa pre Solange stáva symbolom nového života, nádeje a spokojnosti, pre Christiana evokuje záchvevy prvej skúsenosti fyzickej lásky, pre jeho otca je to symbol bolestnej straty. Mozart zostáva naďalej prítomný so Stéphanom a Raoulom, ktorí si ale uvedomujú, že Solange už obýva iný svet a stáva sa nedosiahnuteľnou... (11.06.2024)

Zpočátku mi tenhle Oscarový film připadal jako úlet na francouzský způsob. Netradiční pojetí milostného trojúhelníku, který se ke konci rozroste dokonce ještě o jednu stranu, aniž by, kupodivu, kdokoli protestoval... Celým dějem se táhne jako zlatá nit snaha rozptýlit a trochu rozveselit těžce deprimovanou a nic netěšící Solange. Ač jde o snímek oceněný tou slavnou zlatou soškou, přišlo mi, že Připravte si kapesníky je ne úplně vyvážený film. První půlka byla vtipná a smál jsem se co chvíli, ale druhá už trošku nudila a hrála na takovu vážnější strunu. Depardieu byl v roli manžela výborný, zato jeho filmová partnerka Carole Laura už tak skvělá nebyla. A konečně, ačkoli je film nápaditý a rozhodně se nedá říct, že by byl jako každý jiný, slušelo by se trošku ho zkrátit a ten závěr kapánek uhladit. Zatím to vidím na 3* (08.09.2006)

Odhoďte všechny zábrany a zapomeňte na to, že jsou témata, o kterých se ve vybraných salonech nemluví. Nonkoformista Blier o nich mluví rád, často, bez zábran, s nadsázkou a nádherně štiplavě. Připravte si kapesníky, jak nabádá pan režisér, abyste za nimi skryli úsměv v nevhodnou dobu. Blier obsadil svého oblíbeného Depardieu, do páru mu opět dal Dewaera a nezapomněl ani na dalšího svého dvorního herce Serraulta. A šťastnou ruku měl i při obsazování dětské role, v níž zazářil tehdy začínající Belgičan Riton Liebman. (12.05.2013)

Proč se o Bertrandovi Blierovi nemluví jako o geniovi, schopném vytvořit svět z ničeho. Nebo jen z prahmoty ve stavu nevázanosti a nespojitosti, vtipu vznášejícího se lehce vzduchem a možností, které jim génius přiřazuje podle vlastního uvážení. Když jsem - kdysi hodně dávno - viděl "Un, deux, trois, soleil" bylo mi to hned jasné. Ani na toho Mozarta se snad nemůžeme zlobit (i když Schubert by mi byl milejší) ... Vše je možné a nic skutečné, nebo vše možné je skutečné? Blierovo zlato se třpytí i po čtyřiceti letech. Bon soir, bon soir / preparez vos mouchoirs. (05.01.2017)