Athena

CHAOS, ANARCHIE, REBELIE, POMSTA, BEZNADĚJ A ZMAR...... přesně těmito slovy by se dal charakterizovat francouzský snímek ATHENA, který famózně kombinuje parametry řecké tragédie, přímočarého akčňáku a variace na Les Misérables pro 21. století až biblických rozměrů, a který je zkomponovaný výhradně z dlouhých táhlých sekvencí – přičemž úvodní 11 minutová jednozáběrovka [která si na festivalu v Benátkách vysloužila bouřlivý potlesk] je asi nejintenzivnější a nejlépe nasnímaná scéna, co jsem letos viděl. Jářku, v podstatě celej film je jedna velká non-stop dechberoucí akční scéna – a když už si myslíte, že snímek už prostě nemůže jít dál za jakousi pomyslnou hranici akcelerace/eskalace agresivity, radikalismu, dynamiky a nervydrásajícího napětí, další scéna vás okamžitě usvědčí v opak a naprosto vás územní. Kdekdo by tomu mohl vyčítat, že je zde forma upřednostněna před obsahem, jenže mně to vůbec nevadí. Jak se navíc podařilo některý záběry tak fenomenálně natočit, a to komplet beze střihu, mi fakt hlava nebere, takže srovnání s takovými revolučními milníky kinematografie jako třeba Potomci lidí Alfonse Cuaróna je zcela na místě...... To vše pod virtuózní režijní taktovkou režiséra Romaina Gavrase, který se dřív živil točením hudebních videoklipů. To vše na pozadí příběhu čtyř bratrů; příběhu generace vzdorující vůči autoritám; příběhu jedné války mezi obyvateli sídliště Athena a policií...... Ve výsledku je tak ATHENA pompézně zrežírovaný, technicky vycizelovaný, řemeslně precizní [práce s kamerou, střihem a formálním jazykem celkově je jedním slovem mistrovská], emocionálně turbulentní a neuvěřitelně pohlcující dílo, který překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy audiovizuálního story-tellingu. A kupodivu funguje nejenom jako hyper-realistická výpověď o současných kulturních válkách, ale i jako nekompromisní kritika policejní brutality [pomáhat a chránit? more like utlačovat a buzerovat]. Zkrátka jde o film, který vás chytne, jen tak nepustí, naprosto pohltí, a na konci vás sprostě vyflusne. Bez debat jeden z TOP 5 filmů tohoto roku. Nehorázná střela. Hodnocení na ČSFD klasicky úplně mimo...... [VERDIKT: 9,5 koktejlů pana Molotova z 10] (24.09.2022)

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. (07.11.2022)

Po ultrastylovém úvodu snímek postupně ztrácí tempo, jelikož vrcholí prostřednictvím postav, jimž se do té doby moc nevěnoval. Stále se však z velké většiny jedná o pohlcující zážitek, situující diváka doprostřed nenávistí prosyceného francouzského sídliště. Více zde. (07.10.2022)

Po technické stránce opravdu dechberoucí a třeba úvodních deset minut je režijně na hranici geniality...a takových scén je tu víc. I metaforický přesah do antické tragédie je pochopitelný...ale co naplat, celková exaltovanost, ukřičenost, spolu s jednoduchostí zápletky (včetně závěrečného překlopení až do absurdity v chování některých postav) mi bránily v jakémkoli emočním zaangažování...a myšlenkově se film také vyčerpá brzy a pak se jen opakuje a navzdory režijní brilanci mne začal pozvolna nudit... Motivicky podobné Les Miserables na mne prostě fungovaly o tu jednu hvězdu lépe... (25.09.2022)

Athena je film, kterej šlape od začátku až do konce. Je sice pravda, že začne tím nejlepší a ve závěru to tak docela nesemele, protože nevěnuje postavám toliko do hloubky na to, aby jejich počínání diváka emocionálně sevřelo a semlelo, ale tematicky je to završeno více než dobře. Jde o nepokoje na francouzském sídlišti, které začaly poté, co uniklo video, kde pár policajtů ubilo malého kluka - migranta. Film na konec ukáže, jak to celé vlastně bylo a film tak není toliko o rebélii proti nespravedlivému systému, nýbrž o důležitosti dialogu, porozumění, následcích jejich absence a nahromaděné frustraci. Krom toho, že je to celé úchvatně natočené je to také vyprávěno z pohledu tří postav - bratrů oné oběti. Tito bratři vhodně reprezentují tři způsoby, jakými migranti můžou reagovat na svou životní situaci uvnitř jiného státu: 1. Abdul se z nich tří nejvíc přizpůsobil. Stal se vojákem sloužícím pod francouzskou vlajkou a to, že je náboženstvím muslim, pak jeho francouzskému okolí nevadí, hlavně dokud to nedává moc najevo. Svým způsobem je tak ideálně asimilovaný, protože už ani nepřipomíná svůj původ. 2. Moktar je oportunista, který od začátku vidí, že jako imigrant to bude mít v normální společnosti příliš těžké, a tak se uchýlí do světa ilegality, ve které může jednodušeji uspět. 3. Karim je z nich tří nejvíc radikální. Se systémem se nikdy nesmíří a raději uvidí všechno hořet za svou pravdu, než aby se sklonil a toleroval nespravedlnost. (30.10.2022)