Je t'aime moi non plus

Milý film, který během let ztratil hodně ze své provokativnosti, ale něco si přece jen ponechal. Holka, co vypadá jako kluk, se zamiluje do hezouna, co je na kluky a jezdí s fešným závozníkemm ve sklápěcím náklaďáku plným odpadků, a hezoun se kupodivu zamiluje do ní, když je tak klučičí, ale sex jim nejde, protože je to přece jen holka, kdo se mu v posteli nabízí, a ne skutečnej kluk s pindíkem, ale to by to nebyla správná holka, aby si neporadila, takže se svine tak šikovně do klubíčka, že vypadá zase úplně jako kluk a mezi nohy jí není vidět, a tož si ten hezkej kluk už dá říct a šoupne jí ho tam, jako kdyby opravdu klukem byla, trrrrh! ... a ona řve a řve a řve bolestí, nádhera, říkám vám, a časem se jí to i zalíbí (takové jsou všechny, říkal... kdo? Mozart? Tinto Brass? jinej prasák?), ale s tím stejně nic nepořídí, protože by s hezounem chtěla zůstat natrvalo, ale to on ne, on je přece řádně homosexuálně přelétavej, ale zas ne tolik, a vrátí se k svýmu bejvalýmu klukovi-závozníkovi, co celou tu dobu tak strašně žárlil, že tu holku, co vypadá jako kluk, málem udusil igelitovým pytlíkem. A to je, děti, konec, běžte spinkat a žádné neplechy pod peřinou. Nezapomenutelný biák. Plnej krásných odpadků. ... Ostatně, není námět od Borise Viana? Možná se pletu. (18.03.2008)

Ani zdaleka ne tak provokativní, jak jsem podle komentářů čekala. Vztah prezentovaný mezi hlavními postavami je na Francii ztvárněn poměrně decentně. Nijak zvrácené, nebo šokující mi to nepřišlo. Viděla jsem větší nářezy:) Sám příběh nemá příliš co nabídnout. Jane Birkin měla skutečně nádhernou tvář a klučičí postavu. Jako Twiggy. Alespoň jsem ráda, když vidím, že nemám nejmenší prsa na světě:) V jedné z menších rolí potěší nadržený a šáhlý mladý Depardieu:) (13.08.2017)

Serge Gainsbourg byl asi tak trochu magor a úchylák. Ale spíš mě překvapilo, že s účinkovánim v týhle úchylárně souhlasila jeho stará. To natáčení si musela Jane Birkin asi fakt "užívat", když většinu času je tam nahá a někdo ji mrdá do prdele, případně ji mlátěj, dusej, škrtěj, nebo tam chčije někde u silnice. On teda celej ten film je úplně divnej. Odehrává se na samejch hnusnejch místech jako na skládce nebo v nějaký špinavý putyce, pořád tam bzučej mouchy, jeden týpek tam v jednom kuse prdí a vůbec všechny postavy jsou jeden pošuk větší než druhej. Jedinej normální z celýho filmu byl bulteriér, kterýho tam Jane Birkin s sebou tahala. Nějakýho děje tam je strašně málo a hlavní zápletka "milostnej trojúhelník" neni nic, co by mě zrovna zaujalo. Celý mi to přišlo akorát jako snaha šokovat za každou cenu. To se sice před těma téměř 40 lety asi povedlo, ale z dnešního pohledu film už tolik šokující neni. Spíš je jenom hnusnej. Zajímavý je, že o pár let dřív Serge Gainsbourg skládal docela hezký písničky třeba pro France Gall nebo Francoise Hardy a pak přijde s takovym hnusem. Dávám jednu hvězdu akorát za určitou originalitu. Tenhle film si fakt s ničim jinym nespletete. (08.10.2014)

Psal se rok 1969, a francouzský hudební skladatel a zpěvák Serge Gainsbourg spolu s herečkou (a svou partnerkou) Jane Birkin nazpívali světově proslulý duet Je t'aime moi non plus, a zřejmě aby toho nebylo málo (a)nebo aby vzpomněli na svůj nejúspěšnější projekt, o sedm let později, v roce 1976 natáčí tentýž Gainsbourg jako svůj režijní debut, s touž Birkin v hlavní roli, dnes takřka zapomenutý, stejnojmenný film (a ano, jak jinak, elektrizující melodie výše zmíněné skladby ve filmu několikrát zazní). A je to za mě celkem škoda (a i proto na film upozorňuju svým komentářem), že film zapadl, že ho takříkajíc zával prach, Gainsbourg totiž divákovi naservíroval vpravdě vymykající se film, bizarní a krutou romanci, jež svou nekonvenčností a dekadencí může i dnes, po zhruba padesáti letech konkurovat i filmům, které světlo světa spatřily v mnohem permisivnějších časech (nemůžu si při této příležitosti odpustit tuto nevyžádanou radu: kašlete na Poslední tango v Paříži - teprve Je t'aime moi non plus vám zodpoví všechno, co kdy chtěli vědět o análním sexu, ale báli jste se zeptat). Láska je slepá, poznamená zhruba v polovině filmu polský emigrant a námezdní popelář Krassky (Joe Dallesandro), a jakožto homosexuál se kontraintuitivně zamiluje do dívky prodávající na místní benzínce - dívky působící chlapecky, které její okolí neřekne jinak než Johnny (Jane Birkin). Pročítám si tagy, nemohu si nevšimnout štítku bisexualita, IMHO nesmysl spoiler Krassky Johnnynu ženskou stránku odmítá, nevzrušuje ho, proto ji drahnou dobu snímku "vyučuje", kterak se milují muži; tady musím poznamenat (a definitivně se odkopat jako daleko větší magor a úchyl než Serge Gainsbourg), že mě "zklamalo", že film nekončí tak, že Krassky Johnny zavraždí, protože se nedokáže smířit s tím, že se miluje s ženou, protože neunese Reálno (tj. to, co se brání symbolizaci a ideologickému ospravedlnění) své lásky - měl jsem dojem, že k tomu film nutně směřuje (ale možná jsem ho měl pouze proto, že já osobně bych takto tento příběh zakončil); linka s žárlivým milencem (Hugues Quester) se mi zdála nadbytečnou, o postavě, kterou ztvárnil Gérard Depardieu (vlastně jsem vůbec nepochopil proč tam vůbec byl, koho a co měl představovat?) ani nemluvě spoiler, to však není má jediná výtka, nesedělo mi afektované herectví pánů, Birkin oba herce přehrává o několik lig (nedivím se, že pouze ona zaznamenala mezinárodně uznávanou kariéru). 75 % P. S. Po Špatném synu Clauda Sauteta je Je t'aime moi non plus v krátké době druhým filmem, u kterého se mi zpožďovaly cz titulky (které nadto nebyly na bůhvíjaké úrovni), docela mě mrzí, že se Netflix o tyhle raritní francouzské kousky lépe nestará... (14.04.2024)

Z běžného tradování i zkušeností z okolí mi je známo, že muž obvykle projevuje žárlivost často už ve chvíli, kdy jeho manželka začne pouze trochu aktivněji myslet na jiného... To zřejmě nebyl případ Serge Gainsbourga, který si svou ženu natáčí v celé řadě naturalistických "šukaček" s cizím chlapem přímo do filmu. Tento film, poté co jsem na něj narazil na Netflixu, jsem měl v hledáčku právě díky Gainsbourgovi v pozici režiséra – když vidím, že režíruje zajímavá osobnost jiné umělecké profese, skoro vždy se ve mě probudí zvědavost a tak jsem doufal, že Serge coby slavný skladatel a šansoniér stvoří zajímavý počin, nejlépe i plný stejně zajímavé hudby. Což o to, hudba zde pěkná byla, jenže v jádru šlo o vesměs jednu instrumentální skladbu pouštěnou dokola, poetická kamera v exteriérech se mi hodně líbila, začátek vypadající na road movie mě navnadil a na první třetinu se i přes částečné nesympatie k postavám za mě určitě dalo v pohodě dívat. Pak se z toho ale čím dál víc vyvíjelo ubíjející pseudo-porno plné otravně hysterických sexuálních scén. Jistý příběh se tu odehrál, ale v tom podání, které se mu dostalo, plus v té konstelaci pro mě nesympatických postav, mi byl totálně ukradený. Ale tak aspoň už vím, kde se v Sergeho dceři Charlotte G., přitom v civilních rozhovorech velmi sympatické osůbce, bere ta síla a odvaha hrát tak šíleně vyšinuté postavy ve všech těch Antikristech a Nymfomankách Larse von Triera a spol. Geny se prostě nezapřou. :o) [35%] (19.08.2023)