Husár na streche

Poetický film s kouzlem romantických zátiší a všedně překrásných krajin, ve kterých voní každodenní prožívání domova. Pamatujete? Kdo žil, ten skutečně existoval. Film se skvělými hereckými výkony, klasicky vystaveným syžetem a svěže pramenitým dějem invokuje ducha doby horečnatých lidských srdcí a očí schopných vnímat krásu. Napětí zdrženlivosti. Scény, které probouzí niterný děs a strach naturalistickými maličkostmi bez efektů a virtuální reality. Mnohem víc. Film lidský. Kde je to propadliště, do kterého odešly takové filmy? A kde jsou ty emoce, kterými člověk vládl? (31.08.2017)

Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná! (05.01.2011)

Film s dobrým vyprávačným dejom, ľudia bojujúci za seba a so sebou .. putovanie nádhernou krajinou .. striedané s realistickými scénami a obrazmi a atmosférou krajiny v ktorej zúri cholera. Užasná k záveru čoraz viac zvodná Juliet ktorej jemnému pôvabu sa mladému vychovanému Angellovi tak nádherne ťažko odolávalo. S ľahkosťou dávama 4b . (22.02.2013)

Naprostá špička francouzského historického filmu z poloviny devadesátých let. Dobrodružný romantický příběh s pevným scénářem jako skála vytváří naprosto úžasnou velkorozpočtovou kostýmní podívanou podpořenou úžasnou kamerou se smyslem pro sebemenší detail, jakou umí snad jen francouzská kinematografie. Příběh se odehrává v roce 1832, tedy v době, kdy severní Itálie bojovala za nezávislost proti mocnému Rakousku. Italští vlastenci se dostali až do jihovýchodní Francie, kde zrovna zuřila morová epidemie. A co se tam všechno odehrávalo, snad ještě nikdy nebylo tak zobrazené, jako v tomto snímku. K tomu velkolepá výprava, spousta množstevních scén, typický francouzský humor, svěží tempo a jedinou vteřinu nenudící část. Zkrátka a dobře, je to ten styl filmu, které Francouzi točili někdy v sedmdesátých letech. Máme tu mladého, jak sám o sobě říká, čestného muže a mladou osamělou dámu, kteří hýbou celým dějem. Svým způsobem je to příběh o přežití v nelehké době, který svým pojetím v jistém smyslu po divácké stránce fanoušky tohoto žánru přitahuje. Po dlouhé době skutečně skvostné dílo. (15.12.2019)

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval. (06.05.2021)