Husar na střeše
Le Hussard sur le toit
The Horseman on the Roof
Réžia:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Thierry ArbogastHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Juliette Binoche, Olivier Martinez, François Cluzet, Jean Yanne, Claudio Amendola, Isabelle Carré, Carlo Cecchi, Christophe Odent, Elisabeth Margoni (viac)Obsahy(1)
Děj se odehrává v době velké epidemie cholery, jež na počátku třicátých let devatenáctého století postihla jižní Francii. Mladý italský revolucionář Angelo musí prchat před rakouskými agenty, usilujícími o jeho život. Na útěku se setkává s děsivými následky cholery. Ukrývá se před pronásledovateli i před dragouny, kteří kvůli epidemii internují lidi v narychlo zřízených karanténách. Bez váhání se mladík rozhodne doprovázet mladou ženu, putující přes hory za manželem. Je to pro něj samozřejmost, daná jeho výchovou a šlechtickým kodexem cti. Angelo nakonec zachrání krásnou ženu před smrtí a doprovodí jí až k jejímu mnohem staršímu manželovi. Tím však jejich příběh vzájemné náklonosti patrně neskončí...
Snímek oživuje kdysi oblíbený žánr velkoryse pojatého historického příběhu a snaží se skloubit barvitou podívanou s uměleckým záměrem. Režisér natočil sugestivní drama, v němž dominantní roli hrají provensálské hory, vesnice a městečka. S jistým naturalismem zachytil hrůzy cholerové epidemie a naopak s jemnou lyrickou nadsázkou popisuje vztah čestného důstojníka a odvážné dámy. Film patří k nejdražším, ale také divácky nejúspěšnějším projektům francouzské kinematografie konce minulého století. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Impulzivní Ital s ocelovou imunitou a umíněná, bledá aristokratka na předlouhé cestě kouzelnou přírodou. Zobrazení epidemie cholery bylo bezchybné, ležící těla s kamenným obličejem a průzračnýma očima ležela vždy na správných místech a naaranžována tak, jak měla být, aby vyvolala úzkost. Nicméně stopáž mi přišla neúměrná tomu, co se ve filmu dělo. Kouzlo film má, ale neobsahuje žádný skvostný moment a střihač měl trochu zaúřadovat. ()
Zpočátku jsem se obával, že na adaptaci Gionova díla je film jaksi moc "dějový". To, co ale dělá Gionovo dílo tak přitažlivým, se velmi brzy dostavilo. Krásná, osobitá a tak podmanivá Provence. Magika a symbolika smrti, boje s ní, boje se vším ostatním včetně sebe samého. Zvláštní vnitřní síla postav i celého příběhu. A hlavní představitelé, kteří již nemohli být lépe vybráni - především pochopitelně Juliette. ()
V hlavnej úlohe filmu je cholera, teda jej následky, ktoré sú zobrazené veľmi sugestívne. Horšie je to s málo uveriteľným príbehom o nesmrteľnom mužovi, čo choleru lieči masážou a alkoholom, a nebojácnej osamelej žene. Ich krátky romantický vzťah je málo prepracovany a až na jednu scénu si toho z filmu veľa nezapamätám. –––– Třeba se Bůh s námi rozhodl skoncovat. Tedy, jen s lidmi. ()
Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje. ()
Husárek je mladý, vlasy rozcuchaný a husarka paličatá za manželem chvátá. Mor a cholera, bledé mrtvoly, daleká cesta za domovem, spousta hysterických, podlých a nakažených postav. Hnus jak trus. Dalo by se říct, že je to příběh o době, kdy si Bůh vybíral dovolenou a film o lásce, před jehož sepsáním zřejmě podlé plynárny odpojili chudému scénáristovi dodávku rajského potěšení. ()
Reklama